Arnold z Bamberku ví, jaké jsou poměry na českém královském dvoře. Nic si nedělá ani z toho, že mu připadne nevděčný úkol propustit některé úředníky. Všechno bere čistě pragmaticky a i jeho zásluhou se poměry zanedlouho uklidní.
Po popravě zrádce Záviše z Falkenštejna (asi 1250–1290) v roce 1290 vládne v českých zemích mezi šlechtickými rody napětí.
Mladý Václav II. (1271–1305) se pod vlivem své manželky Guty Habsburské (1271–1297) obrací o radu na tchána Rudolfa Habsburského. „Potřebuji schopného politika pro správu země,“ žádá ho. Rudolf mu v létě posílá zkušeného Arnolda z Bamberku (†1296).
Zná zdejší poměry
Ten už poměry na pražském královském dvoře zná ze svého dřívějšího pobytu a ujme se nevděčného úkolu vyměnit zemské a dvorské úředníky. Většina totiž patří k Závišovi spřízněným Vítkovcům.
„Těm, které shledal v družině svých šlechticů věrnějšími, svěřoval Václav na radu pana Arnolda zastupování sebe v záležitostech království,“ uvádí Zbraslavská kronika.
Albrecht sází na sílu
„Nové vládě v čele s Arnoldem Bamberským se poměrně záhy podařilo poměry v zemi uklidnit. Model užší královy rady, v níž významné slovo patřilo osobám duchovního stavu, Václav II. zachoval i do budoucna,“ vysvětluje současná historička Kateřina Charvátová.
Už brzy ale mezi panovníkem a jeho rádcem dojde k roztržce. Po Rudolfově smrti v roce 1291 se schyluje k volbě nového římskoněmeckého krále a český hlas má velký význam.
Při jednáních mezi Václavem a Albrechtem I. Habsburským (1255–1308) má v zákulisí slovo Guta.
Chotě přemlouvá k mírnosti
Svého manžela Václava i bratra Albrechta přemlouvá k umírněnosti. Jenže když se mají setkat ve Znojmě k jednání, uslyší český král řinčení zbraní. „Přijel v čele vojenských oddílů,“ naštve se. Sázka na sílu a snaha Václava zastrašit se Habsburkovi nevyplatí.
Jazýček na vahách politiky
Schůzka ukáže pravou povahu obou účastníků, „sklony k silovému jednání u Albrechta Habsburského a Václavovu nechuť podléhat nátlaku,“ upřesňuje Charvátová. Král, který s Habsburky dosud vycházel dobře, natruc Albrechtovu kandidaturu nepodpoří.
„V tomto případě vás žádám o zproštění služby,“ oznámí mu zdvořile Arnold a opustí dvůr.
Václav, ačkoli se sám volby nezúčastní a pošle do Frankfurtu nad Mohanem Arnoldova nástupce Bernarda z Kamence (asi 1230–1296), se stane se jazýčkem na vahách, který ovlivní rozhodnutí dalších dvou světských hlasujících ze sedmi kurfiřtů v Albrechtův neprospěch.