Eleonora Akvitánská dokáže mužům pořádně zamotat hlavu. Není nic na světě, co by pro ni její první manžel, francouzský král Ludvík VII., neudělal. Zamilovaný panovník splní každičké přání své půvabné choti, byť je seberozmařilejší. Třeba ji vezme s sebou i na křížovou výpravu…
Jenže láska brzy vyprchá a Eleonora (1122/1124–1204), původně akvitánská vévodkyně (Akvitánie je rozlehlé území v jihozápadní Francii), usiluje o anulování svazku. Jako důvod uvádí blízkou příbuznost se svým chotěm.
Jsou vzdálení bratranec a sestřenice. Ludvík VII. (1120–1180), který marně touží po synovi, ale Eleonora mu rodí jen samé dcery, nakonec na rozvod sňatku přistoupí.
Pouhých osm týdnů po oficiálním rozpadu prvního manželství se vévodkyně vdává znovu, a to za budoucího anglického krále Jindřicha II. (1133–1189). Tentokrát jí vůbec nevadí, že je s ním příbuzná. Dokonce je mezi nimi ještě bližší pouto než to, které ji pojilo s Ludvíkem!
Diskrétnost jde stranou
Zpočátku vše vypadá jako idylka. Svému druhému choti Eleonora rodí jedno dítě za druhým. Z toho je pět synů. Pak se mezi manželi cosi pokazí. Odcizení je čím dál evidentnější.
Jindřich se nezříká jiných žen a vesele plodí levobočky. Zatímco ve většině svých mimomanželských vztahů zachovává diskrétnost, svou láskou k půvabné Rosamundě Cliffordové (před r. 1150–asi 1176) se chlubí. A to neměl dělat!
Eleonora začíná proti svému druhému choti intrikovat. A využívá k tomu svých synů…
Štve syny proti otci
„Chci, co mi patří,“ prohlašuje v roce 1173 Eleonořin nejstarší žijící syn Jindřich (1155–1183).
Popouzí ho, že jeho královský otec přenechal tři hrady z Jindřichova majetku svému nejmladšímu synu Janovi (1166–1216), později známému jako „Bezzemek“.
Jindřich si při svém postavení následníka trůnu vydržuje početnou skupinu rytířů, ale kvůli otcově politice je nemá z čeho platit. Situace se vyhrocuje.
Jindřich utíká do Paříže ke dvoru otcova nepřítele a Eleonořina exmanžela, francouzského krále Ludvíka VII. Dlouho se tu ale nezdrží, směřuje dál na jih, do Poitiers, kde v luxusu žije jeho matka Eleonora.
Té stačí pár šikovných slůvek a k nespokojenému Jindřichovi se přidávají další dva její synové – Richard Lví srdce (1157–1199) a Geoffrey (1158–1186).
Pouští ji jen o Vánocích
Eleonora je popíchne ke vzpouře proti královskému otci a zajistí jim pomoc části šlechty. „Podpořte mé syny,“ žádá přední anglické lordy. 18 měsíců trvající rebelie za sebou nechává stovky mrtvých, zbořené hrady a vypálená města.
Nakonec se všichni tři vzpurní potomci s otcem usmíří. U toho ale Eleonora chybí. Jindřich II. totiž nelení a příliš sebevědomou manželku během revolty uvězní. Ze zajetí královna nevyjde dříve, než její choť vydechne naposledy. S rodinou smí být jen o Vánocích.
