„My, František I., ujímajíce se vlády prohlašujeme ženy za nejkrásnější ozdobu královského dvora a přejeme si, aby na našem dvoře byly zastoupeny hojněji, než tomu bývalo dříve,“ pronáší po své slavné korunovaci v Remeši 25. ledna 1515 nový francouzský panovník.

Ženy se stanou středobodem jeho života. Dvorním dámám bude dokonce navrhovat střih jejich šatů pro zvláštní příležitosti!

Pokud jde o ženy, František I. (1494–1547) nepostrádá fantazii. Ještě jako následník trůnu se zahledí do manželky známého pařížského advokáta. Dům jeho vyvolené sousedí s mužským klášterem. Na jeho bránu jednou v noci vznešený mladík zaklepe.

„Jdu se pomodlit do klášterní kaple,“ překvapí mnicha na stráži. Muž mu je k službám a odvede ho na místo. Jakmile se vzdálí, František nelení a překonává zeď k domu krásné ženy.

Když za svítání mnich pána nachází v kapli, naivně se pozastavuje nad jeho zbožností. Dědic francouzského trůnu pak onen klášter navštěvuje po nocích ještě několikrát…

Stvořený pro milování

„Je mu osmnáct let a užívá života plnými doušky. Šelmovský výraz kolem úst a uličnické ohníčky v očích přitahují pohledy všech dívek. Je nádherný a vítězný. V ruce udrží i ten nejtěžší meč.

Mohutná hruď, široká svalnatá ramena, tělo jako stvořené pro boj… i milování,“ líčí Františka francouzský historik André Castelot (1911–2004). Skoro dvoumetrovému atletovi neodolá žádná žena.

On však jedné dává přednost přede všemi – své matce Louise Savojské (1476–1531). Dobře si uvědomuje, že jejímu nezměrnému úsilí i intrikám vděčí za postavení následníka trůnu a posléze za královskou korunu.

Úděl manželek

Františkovým úhlavním nepřítelem na evropské politické scéně se záhy stává císař a španělský král Karel V. (1500–1558). Když se Francouz ohlíží po vhodném spojenci, padne jeho zrak na Anglii.

Pro jejího krále Jindřicha VIII. (1491–1547) uspořádá na planině mezi severofrancouzskými městy Ardres a Guînes v červnu 1520 velkolepé setkání.

Nejoslnivější dámou během něj je, k nelibosti Louisy Savojské, Françoise de Foix, hraběnka de Châteaubriant (asi 1495–1537), oficiální milenka francouzského krále.

Františkova zákonitá manželka, královna Klaudie (1499–1524), stojí stranou. Zvykla si. Stačí jí, že manžel se k ní chová ohleduplně a plní si své povinnosti, o čemž svědčí sedm společných potomků. Ona ho samozřejmě bezmezně miluje.

Muži s jeho charismatem nelze odolat. Stejný osud později potká i Františkovu druhou choť Eleonoru Habsburskou (1498–1558), kterou doslova „vyhandluje“ s jejím bratrem Karlem V.

Podřídil se metrese

Ten po bitvě u severoitalské Pavie 24. února 1525 Františka načas vězní. Karel V. dobře ví o všech Francouzových slabostech, a tak mu záměrně upírá především potěšení z pohledu na půvabné ženy.

Doufá, že se mu tím podaří protivníka zlomit… Není proto divu, že po návratu domů se francouzský král okamžitě vrhá do dalšího milostného dobrodružství.

V jeho posteli se hřeje nová metresa Anna de Pisseleu, budoucí vévodkyně d´Étampes (1508–1580). Pohotově mu ji dohodila matinka, aby zmírnila vliv hraběnky de Châteaubriant na syna.

To se Louise Savojské skutečně povedlo, ale na rozdíl od milující Françoise jde mazané Anně jen o to, aby ze svého postavení vytřískala co nejvíc. „Poroučím vašemu šlechetnému duchu vévodkyni d´Étampes.

Je to skutečná dáma,“ říká František na smrtelné posteli svému následníku Jindřichovi II. (1519–1559). „Nikdy se nepodřizujte vůli jiných tak, jako já jsem se podřizoval její,“ konečně procitne…