„Žádám 1. zvláštní místnost, 2. vlastního asistenta a sluhu, 3. přiměřený roční plat,“ píše Jan Evangelista Purkyně roku 1831 vedení vratislavské univerzity. Chce tu založit první fyziologický ústav na světě.
Jenže jeho žádost skončí v koši.
Svoje požadavky předkládá český vědec Jan Evangelista Purkyně (1787–1869) až po osmi letech profesorské kariéry v polské Vratislavi. „Fyziologie nesmí zůstat spekulativní vědou,“ obhajuje se před kurátorem univerzity F. K. Neumannem. Snaží se ale zbytečně, proti úřednímu šimlovi nic nesvede. „Podobný ústav nemají ani věhlasné univerzity v Bonnu a Berlíně,“ smete Neumann Purkyňovy požadavky ze stolu. Vědec v roce 1832 konečně získává kvalitní mikroskop pro své výzkumy.
Jenže na univerzitě není prostor pro laboratoř. Přístroj tedy postaví ve svém bytě a studenty zve na přednášky domů.
Teprve když kurátor Neumann v roce 1835 zemře, jeho nástupce F. W. Heinke se staví k Purkyňovu návrhu vstřícněji. „Podejte žádost znovu,“ pobídne badatele. 1. června 1836 Purkyně posílá nový návrh, který je nakonec schválen.
Přesto mu pořád někdo hází klacky pod nohy. Univerzita prý nemá pro nový ústav prostory. Nakonec se nabízí jediné řešení: Upravit na nový fyziologický ústav kůlnu v Kateřinské ulici u vchodu do zahrady.
Začíná přestavba.
Ukradené prvenství
Zatímco na univerzitní zahradě se staví, Purkyně se v září 1937 vydává do Prahy na IV. sjezd německých lékařů a přírodovědců. Chce tam představit svůj objev – buněčnou teorii. „Dochází ke shodě živočišných ,zrnéček‛ s rostlinnými buňkami,“ prohlašuje na své přednášce 19.
září 1837 v Karolinu. „Vyslovil tuto myšlenku zcela stručně, nerozvedl ji a nesestavil doklady pro její správnost tak, aby mohla snadno dojít obecného uznání,“ upozorňuje ale profesor Václav Žáček (1905–1986). Purkyňovi se nečinnost v popularizaci nového objevu vymstí. Zprávu o jeho výzkumech o dva roky později sepíše německý fyziolog Theodor Schwann (1810–1882) pod názvem „O shodě ve struktuře a vývoji u živočichů a rostlin“. Za autora teorie o buňce je pak považován právě on…
Příliš velké sousto
Návštěva Prahy je pro Purkyněho povzbuzením. Nejraději by zůstal tady a působil na zdejší univerzitě. Jenže Karlo-Ferdinandova univerzita jeho žádost o profesuru v minulosti už jednou odmítla a navíc se kvůli svým vlasteneckým názorům se ocitá i v hledáčku policejních špiclů.
„Z pražského muzea by mohl vzniknout akademický ústav,“ navrhuje alespoň přírodovědci Janu Svatoplukovi Preslovi (1791–1849) během diskuse na sjezdu. Nejraději by vratislavské staveniště přesunul sem.
Jenže takový nápad je příliš velké sousto.
Splněná touha
Vrací se proto zpátky do Vratislavi, kde pokračují práce na přestavbě kůlny. Budování se potáhne ještě dva roky a nakonec vyjde na 6000 říšských tolarů. Nejstarší fyziologický ústav na světě je dokončen 8.
listopadu 1839. „Neimponuje svým vzhledem, ale přesto vyhovuje svému účelu,“ zhodnotí Purkyně hotové dílo. Konečně má posluchárnu, která slouží i jako anatomická pracovna a nechybí tu ani místnost pro mikroskopy.
O deset let později se vědci splní sen. Přesidluje do Prahy, kde 4. listopadu 1849 podepisuje jmenovací dekret profesora pražské univerzity. Téměř dva roky po té zakládá 6. října 1851 fyziologický ústav i tady.
Druhý na světě – prvenství Praze o vlásek uniklo.