Na Petrově stolci sedělo jen málo papežů tak mocichtivých a sebevědomých, jako je on. Bonifác VIII. (1235–1303) se domnívá se, že je Bohem na zemi, že si může dovolit vše. Svého předchůdce, který abdikoval, zřejmě nechal zemřít hlady v žaláři.
Ruší veškerá nařízení, jež nebohý Celestýn V. (1209/1210–1296) během svého krátkého pontifikátu vydal. Už tím si ovšem nadělá řadu nepřátel…
Tyran a utiskovatel
Francouzský král Filip IV. Sličný (1268–1314) potřebuje pro svou politiku peníze. Spousty peněz. Neváhá proto přísně danit i církevní majetek. Zprávy, které se ze země galského kohouta dostávají do Říma, znějí hrozivě. Bonifác musí reagovat.
Vydává bulu s názvem Clericis laici, která danění církevních statků přísně zakazuje. To je něco na Filipa. Francie přestává papeže zásobovat zlatem a stříbrem.
„Je to tyran a utiskovatel církve,“ prohlašuje o králi vzápětí Bonifác VIII. a zve Filipa k procesu do Říma. „Filip Bonifácovi bez pozdravu!
Tvá Hloupost nechť zví, že ve světských věcech nikomu nepodléháme… Ti, co si myslí něco jiného, jsou blázni!“ odpovídá na výzvu jednoznačně panovník. To se rovná vyhlášení války. Filip v ní ale rozhodně nehodlá zůstat sám.
Proti papeži nechává připravit obžalobu z „pochybování o nesmrtelnosti duše, z vraždy jeho předchůdce Celestýna, hereze, tyranství, smilstva a zaměstnávání soukromého domácího ďábla“. Bonifác zase koncipuje bulu, jíž na panovníka hodlá uvalit klatbu. Listina s výbušným obsahem má vyletět do světa 6. září 1303.
Leskem neohromí
Ještě se ani nerozednilo, když onoho dne branami města Anagni, kde se nachází papežské letní sídlo, projíždí skupina ozbrojenců.
Velí jí Giacomo Sciarra Colonna (1270–1329), hrdý příslušník mocného italského rodu, jenž Bonifác předtím opakovaně potupil. Až u papežského sídla naráží na odpor. Teče krev, k zemi padají první mrtví.
Palác se ocitá v plamenech. Po několika hodinách urputného boje konečně Colonna stane tváří v tvář papeži. Bonifác se na setkání patřičně vystrojil. Na hlavě má tiáru, v rukou svírá zlaté klíče od svatopetrské baziliky.
Rozvášněného Colonnu to ale jen stěží dojme. Papeže popadá za rameno a strhává z trůnu. Už už se ho chystá propíchnout dýkou, když mu v tom přihlížející zabrání.
„Bude odvezen do Lyonu a zbaven všech hodností,“ rozhoduje Filipův rádce Guillaume de Nogaret (1260–1313). Zatímco Bonifáce drží pod zámkem v polorozbořeném paláci, Colonnovi muži plení v Anagni domy papežových stoupenců.
To se ale zrovna neukáže jako prozřetelné. Lidu brzy dochází se vzbouřenci trpělivost a papeže ze zajetí osvobodí.
Rozbije si hlavu
Bonifác VIII. odjíždí do Říma. V duchu se užírá myšlenkami na pomstu, ale po příjezdu do svého sídelního města zjišťuje, že i zde se výrazně změnily nálady vůči němu. Orsiniové, další z mocných italských rodů, se k němu obracejí zády.
Papež se de facto ocitá v domácím vězení. Orsiniové kontrolují každičký jeho krok. Bonifác zuří. Čím dál víc ho přepadají záchvaty vzteku. Během jednoho si rozbíjí hlavu o zeď.
„Přišel jsi jako liška, vládnout budeš jako lev, ale zemřeš jako pes,“ zní mu v uších proroctví, které nad ním kdysi vyřkl jeho předchůdce Celestýn. Jeho duch jej nyní chodí strašit ve snech. Bonifác téměř nic nejí ani nepije, bojí se jedu.
„Zemřel 35. den po svém zatčení,“ líčí poslední okamžiky papežova bídného života dobový kronikář.