V roce 1930 zazvoní zástupce firmy Electrolux v domě na pražském Novém Městě. „Dovolte mi představit náš nový vysavač vyráběný ve Švédsku. Model číslo pět odstraní prach v celé vaší domácnosti,“ vysvětluje obchodní agent a stěhuje do bytu podivný hrnec, ze kterého trčí hadice. Hubice na jejím konci vzápětí putuje po koberci a zvířený vzduch nadzvedne dámě sukni.
O tom, jak vybrat vysavač do malých prostor, jsme již psali. Dnes se zaměříme na historii tohoto podivuhodného zařízení.
Obchodník se s šaramantním úsměvem omluví a vysává dál. Upracovaná žena, kterou právě vyrušil od vaření oběda, se nestačí divit. Lux, model V., spolykal všechen prach, který se jí dlouhou dobu nepodařilo vyčistit! „Úžasné, budu mít polovinu práce s úklidem“, říká mu nadšeně. „Manžel ale přijde z úřadu domů až večer a já nemám peníze, abych si váš přístroj koupila,“ dodává zklamaně. Když jí agent vysvětlí, že za vysavač nemusí platit hned a může si ho pořídit na splátky, rozzáří se radostí. „Lux nemusíte nosit, stačí jenom táhnout,“ předvádí dál jeho přednosti. Díky dvěma lyžinám se stroj dá přesouvat po celém bytě.
Vířit nebo vysávat?
První vysavač „Větrný vír“ vymyslí neznámý technik v americkém Chicagu už v roce 1865, ale na jeho obsluhu jsou zapotřebí dva lidé, jeden pumpuje vzduch, druhý vysává. Myšlenka proto zapadne a znovu se jí ujme teprve britský inženýr Herbert Cecil Booth (1871 – 1955), který v roce 1901 pozoruje na londýnském nádraží v St. Pancras, jak železničáři čistí stlačeným vzduchem sedadla a podlahy. Oblaka prachu rozfoukají všude kolem.
„Nebylo by lepší prach nevířit, ale vysát?“, ptá se jich. Vlakoví zřízenci pokrčí rameny: „Už jsme to mnohokrát neúspěšně zkoušeli.“ Booth si ale doma lehne na podlahu, na ústa si dá kapesník a nakloní se nad koberec. Nasaje vzduch a na kapesníku se objeví prach. „To je ono!,“ bleskne mu hlavou a svůj nápad promění o rok později ve vysavač. K jeho přemísťování ale potřebuje vůz tažený koňmi, hadice je dlouhá 244 metrů a zařízení dělá takový rámus, že se v okolí plaší koně! Je jasné, že tudy cesta nevede.
Od světla ke žroutu špíny
Švédská firma Lux AB vyrábí od roku 1901petrolejové lampy pro venkovní osvětlení, obchody ale stále klesají, protože všichni touží po elektrickém osvětlení. Firemní stratégové zoufale hledají jiný výrobek, kterým zaplnili trh a znovu dosáhli zisků. V roce 1910 se proto rozhodnou spolupracovat s firmou Elektromekaniska. Jednoho dne v roce 1912 zaklepe na jejich dveře švédský podnikatel Axel Wenner Gren (1881– 1961) společně se Svenem Carlstedtem. Sjedná si schůzku s prezidentem společnosti C. G. Lindbloomem „Vysávání prachu je to pravé pro vaši firmu!“ přesvědčí ho pádnými argumenty. Vytvoří vynikající tým: Gren má nápad, který umí prodat, firma zase výrobní možnosti. Ve švédském Lilla Essingenu se rodí první model Lux 1. Gren s ním v roce 1913 putuje po Německu, Velké Británii a Francii.
Příliš těžký hrnec
Grenův přesvědčovací talent je úžasný a objednávek přibývá jako hub po dešti. Místo březových košťat, na která nedala po staletí dopustit, začínají všichni používat vysavače, ale Axel přesto není spokojený. „Je to těžké a neforemné,“ uvědomuje si otráveně. Obrovský hrnec váží 14 kilogramů a špatně se přemisťuje. Slabá žena to sama nezvládne, potřebuje pomoc silného muže. Axel proto navrhuje menší a praktičtější variantu. V roce 1919 se obě společnosti Lux a Elektromekaniska spojují. Model V., hit, kterému neodolají evropské hospodyňky, ale přichází až o dva roky později. Electrolux dává vysavači jméno a rozrůstá se po celém světě. Na konci dvacátých let už má 250 poboček!
