Kateřina netrpělivě čeká až jí konečně její čerstvý novomanžel věnuje pozornost. Marně. Vytouženého milování se nedočká. Musí sledovat, jak na dece bojují dvě armády a žaludek se jí svírá puchem z šaty, které pomočili manželovi psi…

Když se v roce 1741 dostane v Rusku k moci Alžběta I. Petrovna (1709 – 1762), vybere si jako svého nástupce synovce Petra III. (1728 – 1762), vnuka cara Petra I. Velikého.

Mladík ale přímo zbožňuje všechno německé a už samotná cesta ze severoněmeckého Holštýnska do Petrohradu v lednu 1742 je pro něj utrpením. Musí se učit rusky a přitom všechno ruské nenávidí.

Chichotající se idiot

Po dvou letech mu teta představí jeho budoucí nevěstu. Volba padne na německou princeznu Sofii, která v Rusku přijme jméno Kateřina II. Veliká (1729 – 1796).

První setkání nedopadne nejhůř, Petr je sice drobný, bledý blonďák, ale vypadá docela dobře. „Do roka však dostal neštovice, horečka vypálila i to, co mu ještě z mozku zbývalo rozumného.

Z ženicha se stal znetovřený chichotající se idiot, nos měl rudý a opuchlý, oči zamlžené a kůži ošklivě zjizvenou,” píše ale americká historička a novinářka Eleanor Hermanová.

Od okamžiku, kdy Alžběta stanoví den svatby, je Kateřina zoufalá. „Velmi mnou otřáslo, když jsem uslyšela určené datum a nepotěšilo mne, když se o tom vůbec mluvilo,“ říká budoucí carevna podle americké historičky Carolly Ericksonové.

Honem do postele

Alžběta ovšem ví, že slaboduchý Petr těžko někdy bude dobře vládnout Rusku, a proto je v jejím zájmu mít co nejrychleji v zásobě dalšího dědice, který bude, alespoň doufejme, povedenější. Ze svatby tedy není úniku.

Hned po ní carevna honí mladý pár rovnou do postele. Vyspělé Kateřině to nevadí, ve svých šestnácti letech už je připravena na sex.

Jenže Petrovi podstatu pohlavního aktu vysvětlili jenom pár dní před obřadem a on zřejmě nic nepochopil.

„Všichni odešli a já zůstala sama více než dvě hodiny a netušila, co mám dělat, jestli vstát, nebo zůstat v posteli,“ píše podle britské historičky Joan Haslipové Kateřina ve svých pamětech.

„Sluhové by se divili, kdyby nás viděli v posteli, “ řekne jí pobaveně Petr a usne. Další noc ji ale překvapí ještě víc.

Psi v ložnici

Na manželském loži začne rozkládat celou armádu vojáčků! Kateřina ho znechuceně pozoruje. Marně čeká, kdy nechá být hračky a konečně se bude věnovat jí. Petr se ale k ničemu takovému nechystá. Naopak, na posteli k vojáčkům přibývají i miniaturní kanóny.

Před užaslou carevnou se místo milostných radovánek bojuje. „Hrál si s nimi až do svítání, když na dece předváděl smyšlené bitvy. Někdy nutil Kateřinu celé noci pochodovat s mušketou na rameni,“ píše Hermanová.

Vrcholem byla ovšem smečka loveckých psů, která s nimi pobývala v ložnici. Petr držel psy zamčené v Kateřinině skříni, kde jí pomočili šaty. „A uprostřed toho puchu jsme spali,“ dodává Kateřina.