Černou krev dinosaurů, ekonomiky a země začne těžit zdejší otec národa. V mladých letech černé zlato brání Stalin a o dekády později po ní prahne Hitler. V tepnách Ázerbájdžánu tepe ropa silou bilionů už 170 let.
Dřív tu černé zlato země sbírali do kbelíku. Zakopli o kámen a zurčel ropný pramínek. Pak vyrostly těžební věže, které zvrásnily Ázerbájdžán jako obří vředy. Čím menší osídlení, tím více vynikají. Potkat při procházce ropné jezírko není ničím výjimečným.
S ochranou životního prostředí si tady také hlavu nelámou. Tahle země stojí a padá na černém zlatu vyhynulých ještěrů.
Ropný magnát
Zatímco Evropou se toho roku prožene revoluční krvavá vlna, tady vyroste první ropný vrt. Píše se rok 1848 a na americkou ropnou odpověď si svět počká ještě 11 let! K tomu, aby se ropa dostala do povědomí širší veřejnosti, to ale nestačí.
Je potřeba ještě něco. Tedy někdo.
V roce 1873 si Zejnalabdin Tagiev (asi 1821–1924) s partnery pronajímá ropné pole Bibi Heybat nedaleko Baku. Po pěti letech neúspěšné těžby dávají společníci od projektu ruce pryč a podíly prodávají Tagievovi.
Brzy se ukáže, kdo na tom vydělal. Jednoho obyčejného dne jeho dělníci narazí na černý zázrak, který mu v mžiku naplní kapsy a obrátí život naruby. Během pár let se z něj stane jeden z nejbohatších lidí v ruském impériu.
A protože část z toho, co vydělá, posílá na charitu, na stavbu škol i divadel, vyslouží si od místních přezdívku Otec národa.
Pan revolucionář
Slibně rozjetý byznys naruší na počátku 20. století sociálně ekonomické problémy. Dělníci začínají za stávající situace pomalu vidět rudě.
Dělají práci, která není vhodná pro slečinky, a jedinou odměnou jsou jim dvanáctihodinové šichty, ubytování v polorozpadlých barácích a hygiena jen svátečně. A tak se rozhodnou namíchnout papaláše pořádnou stávkou.
Za většinou z nich stojí gruzínský radikál Josif Vissarionovič Džugašvili (1878–1953). Ještě dříve, než se stane krvavým diktátorem, rozpoutá v podniku několik násilných střetů, za které si jde šupem sednout.
Jeho rebelující povahu to ale nezklidní. Po propuštění vybírá výpalné, loupí a unáší osoby blízké ropným magnátům kvůli výkupnému. Jako paradoxem se o pár desetiletí později vydává na ropná pole i Stalinův protivník Adolf Hitler (1889–1945).
To, co jeden úzkostlivě brání, se druhý snaží násilím přivlastnit. Nakonec je to neurotický Němec, který musí ustoupit a odejít s prázdnou. Jeho armáda na místní podmínky prostě nestačí.
Perla Kavkazu
Až zhruba 100 let po prvním vrtu se začínají opět hrnout peníze. A kam jinam než do Baku. Z malého nevýznamného městečka se stává metropole světového formátu.
Nadupané káry začínají brázdit místní ulice a nadité peněženky developerů financují velkolepé stavby, které ve dne září novotou a v noci světly všech barev.
Ke slovu se hlásí velkolepost. Baku už hostilo Eurovision Song Contest, do série mistrovství světa formule 1 se zařadila Velká cena Ázerbájdžánu, konaly se tu první Evropské hry.
A v plánu je výstavba 1 kilometr vysokého mrakodrapu Ázerbájdžán Tower za 50 miliard korun. To vše proto, že zemi koluje v žilách krev dinosaurů.
