Koncem roku 2011 ohromila svět zpráva, že vědci detekovali částice rychlejší než světlo (rychlost světla činí 299 792 458 m/s, nebo 1 079 252 848,8 km/hod. ve vakuu). Svět byl v šoku. „To by znamenalo, že se Einstein mýlil,“ volali jedni.
„Budeme přepisovat učebnice fyziky?“ ptali se druzí. Vědci byli opatrnější a skeptičtější, avšak přece jen zbystřili. Čekali přitom na další experimenty.
Jak se vše seběhlo? 22. září 2011, zaregistrovali vědci Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) provozující unikátní velký částicový urychlovač (LHC) nedaleko Ženevy částice menší než atom, které se pohybují rychleji než světlo.
Oněmi rychlíky měla být neutrina, malinké částice vznikající při jaderných reakcích.
Za dva měsíce byl pokus badateli z týmu OPERA opakován se stejným výsledkem. Listopadový experiment v italské laboratoři v Gran Sassu opět využil urychlovač v CERN, který vysílal svazky protonů v pulzech.
Ze srážek protonů vznikla neutrina, která procházela zemským povrchem a zachycovala je laboratoř v Gran Sassu vzdálená 730 kilometrů od urychlovače.
Vědci po celém světě nevěřícně kroutili hlavami. Vždyť přece podle teorie relativity nemůže být nic rychlejší než světlo. Že by se Einstein spletl? Téměř sto let po vydání obecné teorie relativity se zdálo, že základ moderní fyziky získává povážlivé trhliny. Bylo potřeba dalších měření a pokusů.
Nakonec se ukázalo, že se Albert Einstein nemýlil. Již tři dny po druhém pokusu mezinárodní tým vědců předchozí zjištění svých kolegů vyvrátil.
Vědecký tým sdružený kolem experimentu ICARUS v Gran Sassu provedl měření energie neutrin, na jejichž základě poté prokázal, že při předchozích experimentech se vědci z týmu OPERA jednoduše spletli.
Inu, ani vědec není tvor neomylný, na druhé straně narozdíl od obyčejných smrtelníků, než něco vyhlásí za realitu, zpravidla uskuteční stovky, ba tisíce experimentů, aby svou teorii verifikoval.
Paprsek neutrin v novém experimentu vykazoval přesně takové energetické spektrum, jaké se očekává od částic pohybujících se rychlostí světla. Jinými slovy, poněkud selhal lidský faktor a vše vedlo k mylným závěrům. Učebnice fyziky se tedy nepřepisovaly a zůstali věrné Albertovi Einsteinovi.
