Domů     Třetí říše: Kde se pálí knihy, dojde nakonec i na pálení lidí!
Třetí říše: Kde se pálí knihy, dojde nakonec i na pálení lidí!
7.2.2018

Zatímco demokracie dává lidem svobodu, s níž mnozí leckdy ani neumějí naložit, totalitní režimy naprosto bezostyšně hlídají každou oblast života, mnohdy i toho nejniternějšího.

Týká se to samozřejmě i kultury, která je neodmyslitelnou součástí žití a jíž lze navíc využít i propagandisticky.

Mezi dvěma největšími diktátorskými režimy 20. století, mezi nacismem a komunismem nenalezneme příliš mnoho rozdílů.

Ostatně po nějakou dobu bylo bolševické Rusko a nacistické Německo spojenci, kteří si rozparcelovali východní Evropu. Podobný přístup u obou režimů lze nalézt v mnoha oblastech kulturu nevyjímaje.

V tomto Speciálu se zaměříme na roli kultury během dvanáctileté éry, kdy Německo ovládli nacisté.

Rodina Josepha Goebbelse. Na konci války Goebbels zastřelil svou manželku Magdu a pak sám sebe. Předtím Magda otrávila svých šest dětí. Válku přežil jen Magdin syn z prvního manželství Harald (nahoře).
Rodina Josepha Goebbelse. Na konci války Goebbels zastřelil svou manželku Magdu a pak sám sebe. Předtím Magda otrávila svých šest dětí. Válku přežil jen Magdin syn z prvního manželství Harald (nahoře).

Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP) vznikla již v roce 1919, tehdy ještě pod názvem Německá dělnická strana. Název, kterým nechvalně vešla do historie, přijala až o rok později. Německo v té době bylo po prohrané válce na kolenou.

Přišlo o kolonie, o území, hospodářská situace se stala katastrofální. Podmínky vítězných mocností se zdály ponižující i demokraticky smýšlejícím Němcům. Podhoubí pro extrémisty tak bylo připraveno.

Zprvu se zdálo, že Německo ovládnou komunisté. Zemí se prohnalo několik pokusů o rudé revoluce a Německo stálo na prahu občanské války.

I přes následnou hyperinflaci, vlnu sebevražd z ekonomických důvodů a nemálo mrtvých z potyček mezi extrémistickými skupinami, se podařilo v Německu nastolit křehkou demokracii. Jenže nemálo obyvatel ji za svou nepřijalo.

Své cíle NSDAP nijak neskrývala. K hlavním znakům nacismu patřil krajní šovinismus, revanšismus, rasismus, antisemitismus a pangermanismus. I když se zpočátku jednalo o nevýznamnou straničku, souběh dějinných okolností ji v roce 1933 vynesl k moci.

To už dávno byl jejím vůdcem Adolf Hitler (1889–1945), mimo jiné člověk s neukojenými uměleckými ambicemi. Byť jistou dávkou výtvarného talentu Hitler vládl, na studium umělecké školy to nestačilo.

Hitler, který se štítil jakékoliv práce, se po skončení války nakonec našel v politice. Jak již bylo řečeno, stal se vůdcem NSDAP a kromě politických záležitostí nezapomínal ani na kulturu.

V tomto směnu mu byl pravou rukou další z nacistů Joseph Goebbels (1897–1945), který se také vnímal za znalce umění, zejména pak filmu.

Jak Hitler, tak Goebbels se považovali za spisovatele, byť jejich literární schopnosti byly mizerné. Goebbels dokonce sepsal expresionistický román Michael, který však byl jednoznačným propadákem. Právě expresionismus byl zpočátku nacisty preferovaným směrem.

Zdůrazňovali především jeho německost, byť představitelům tohoto směru byla politika zpravidla takříkajíc volná.

Pálení knih v Berlíně.
Pálení knih v Berlíně.

Německo a zvláště Berlín 20. let je pro umělce rájem.

Neortodoxní divadlo reprezentoval například Bertold Brecht, z kabaretů se ozýval jazz nebo také Weillův Mackie Messer, vernisáže zajímavých výstav byly na denním pořádku, celý kulturní svět obdivoval výtvarnou školu Bauhaus nebo německou kinematografii.

Berlín byl ohniskem moderny, poslední z dlouhé řady kulturních hnutí od románského slohu až po romantismus, které představují vrcholy evropské kultury.

Právě ve vzdělaném a umělecky založeném Berlíně dosahovali nacisté nejmenších volebních zisků. Hitlerovi byl Berlín trnem v oku, mnohem lépe se cítil v konzervativním Bavorsku. Metropoli dostal stranicky na starost župní vedoucí Joseph Goebbels.

Přesto ve volbách v březnu 1933, kdy již Adolf Hitler byl říšským kancléřem, NSDAP dosáhla v Berlíně nejhoršího výsledku v celém Německu.

Ostatně na mnohých případech je patrné dodnes, že extrémistické a populistické strany ve velkých městech se vzdělanou populací málokdy dosáhnou úspěchu.

Nacisté v první řadě potřebovali upevnit svou moc v samotném Německu. Kromě násilných akcí a zastrašování měla k tomuto cíli být využita i propaganda.

Říšské ministerstvo lidové osvěty a propagandy, v jehož čele stanul Joseph Goebbels, bylo zřízeno 13. března 1933. To kromě plánovitého vymývání mozků mělo na starosti i dohled nad veškerým kulturním životem.

A činorodý Goebbels se ihned pustil do díla.

Už za dva měsíce po nástupu Goebbelse do funkce se světu ukázala zrůdná tvář nacistického režimu. Jeho úřad dával jasně najevo, že stát bude tolerovat jen to umění, které nacistům vyhovuje.

Dehonestace umělců, vědců či spisovatelů, kteří neměli ten „správný“ názor či byli židovského původu, byly na denním pořádku.

Nacisté jako prostředek využili mladé radikální studenty. V dubnu 1933 byla spuštěna kampaň studentské asociace proti „neněmeckému duchu v kultuře“.

Následně pak studentská asociace zveřejnila dvanáctibodový seznam tezí, které volně odkazovaly na středověké reformní požadavky kazatele a reformátora Martina Luthera, jenž byl proslulým antisemitou.

Teze vyvěšené na plakátech volaly po očistě německého jazyka, literatury a kultury a na mušku si nepokrytě braly „židovský intelektualismus“.

10. května 1933 byli Berlíňané svědky hrozivých scén. Po soumraku zfanatizovaná mládež za přihlížení tisíců lidí pochodovala berlínskými ulicemi až k Opernímu náměstí. Státní rozhlas z celé akce vysílal přímý přenos. Na náměstí pak byly zažehnuty plameny. A mladíci s nadšeným výrazem začali do ohně házet tisíce knih.

V plamenech se ocitla díla Alberta Einsteina, Heinricha Manna, Bertolda Brechta, Liona Feuchtwangera, Sigmunda Freuda, Ericha Marii Remarquea, ale i Ernesta Hemingwaye, Jacka Londona a dalších osobností ze světa kultury a vědy.

A někde vespod plameny polykaly i drama Almansor básníka z 19. století Heinricha Heineho ve kterém se pravilo: „Tam, kde se pálí knihy, dojde nakonec také na pálení lidí.“

„Židovský intelektualismus je mrtvý,“ hlásal po této akci Goebbels.

„Umění nemá být jen dobré, musí se jevit i národně podmíněé, nebo lépe řečeno, jen umění, které samo čerpá z plného národního charakteru, může být nakonec dobré a něco znamenat pro národ, pro který je vytvořeno.“

A neomezený vládce nad německou kulturou pokračoval dál ve svém zhoubném díle. V roce 1934 jsou již oficiálně veškeré moderní umělecké směry prohlášeny za úpadkové, nesrozumitelné, ba dokonce až zvrhlé.

Stát určuje, co je správné, a co ne a z útrob ministerstva propagandy vychází brožurka pojmenovaná Co je a co není vhodné v umění. Následovala další vlna emigrace, ta předchozí proběhla po onom neslavném pálení knih.

Německo tak přicházelo o své nejlepší mozky a lůza měla cestu vzhůru čím dál otevřenější.

Goebbels na výstavě
Goebbels na výstavě „zvrhlého“ umění.

Roku 1937 dostalo umění v Německu další ránu. Veškerá moderní díla byla z galerií a muzeí odstraněna. Vyřazená díla poté nacistický režim zpeněžil na aukcích ve Švýcarsku, některé dokonce nechal zničit.

Zároveň byla připravována megavýstava, která měla co nejširší veřejnosti ukázat údajnou zvrhlost moderny.

Za jiných okolností by to mohla být velká, reprezentativní přehlídka moderního umění. Avšak zde byl účel zcela jiný.

Za oficiální výstavou „zvrhlého umění“ (Entartete Kunst) stála především touha vládnoucích nacistů odsuzovat, zesměšňovat a ničit a to vše, co bylo kvalitním moderním uměním.

V té době již byl nacistický režim v Německu beze zbytku upevněn. Opozice neexistovala, řada Němců kolaborovala, většina však mlčky nový režim přijala. A právě o duši této „mlčící většiny“ Hitler, Goebbels a spol. nyní usilovali. A to i za pomoci umění.

Zrůdný nacistický režim své „úspěchy“ ukazoval mimo jiné prostřednictvím monumentálních expozic. V Mnichově byl v červenci 1937 velkou výstavou 1200 oficiálních výtvarných děl otevřen prostorný Dům německého umění.

Jako kontrast k malebným krajinkám a usměvavým árijcům měla působit souběžná přehlídka „zvrhlého umění“ v blízké budově – maleb, plastik, grafik, fotografií a knih předních impresionistů, surrealistů, dadaistů, impresionistů, fauvistů či expresionistů.

Obrazy umělců světového formátu, jakými byli Marc Chagall, Edward Munch, Oskar Kokoschka, Max Ernst, Otto Dix, George Grosz, Max Pechstein či Paul Klee byly pro nacisty úpadkovými výplody chorých mozků a „židobolševické“ ideologie.

Novátorské a svobodomyslné zacházení s linií a barvou se v jejích očích rovnalo zločinu, který hrozí podkopat zdravé jádro německého lidu.

Jediným platným měl nadále zůstat nacistický estetický ideál, „zdravé“ ztvárnění ctností, práce a odpočinku nadřazené nordické rasy.

Na výstavě Entartete Kunst, iniciované ministrem propagandy Josephem Goebbelsem a sestavené malířem Adolfem Zieglerem, prezidentem Říšské komory pro výtvarné umění, byl volný vstup, shlédnout ji však pro svou údajnou škodlivost nesměli mladiství.

Na 650 děl zabavených ze 32 německých muzeí bylo ledabyle pověšeno vedle sebe a nad sebe. Tím měl být vyvolán dojem zmatenosti, nepořádku a chaosu.

Vedle uměleckých exponátů byly „pro srovnání“ vystaveny i kresby duševně nemocných a fotografie zachycující tělesně postižené. Tato inscenace měla u návštěvníků vzbudit především odpor, a tím také legitimovat režimní tažení proti novým uměleckým směrům.

Otevření výstavy se zúčastnil i Hitler, který zde mimo jiné prohlásil: „Díla zvrhlého umění jsou obludnými doklady nejhlubšího rozkladu našeho národa a kultury.“ Poté dodal:

„Zvrhlé umění liberálního věku bylo židovským spiknutím proti německému duchu, proti německé krvi.

Vyloučením všech rasových znaků, které povznášejí sebevědomí árijského člověka, udělalo toto umění z lidí dědičné idioty a mrzáky, a podporovalo tak bolševický útok na rodinu a zdraví lidu.“ Nacisté ve své vnitřní primitivnosti moderní umění zkrátka nemohli pochopit, a proto jej zavrhli. To měli společné se svými rudými bratry.

Výstava „zvrhlého umění“ putovala v redukované formě z Mnichova po dalších 12 německých a rakouských městech. Její exponáty byly průběžně obměňovány a doplňovány o díla lokálních dle soudu nacistů zavrženíhodných tvůrců.

Do roku 1941 ji na různých místech navštívily přes tři milióny lidí. Nutno podotknout, že mnozí návštěvníci si byli dobře vědomi, že si zde mohou vychutnat vskutku špičkové umění.

Tažení proti moderně bylo nedílnou součástí nacistické propagandy a začalo prakticky s nástupem Hitlera k moci. Výstava „zvrhlého umění“ nebyla jeho počátkem, spíše jedním z jeho smutných vrcholů. Již v roce 1934 proběhla čistka v německých muzeích.

Závadné obrazy byly vyřazovány z veřejných sbírek, příliš pokrokoví ředitelé a pracovníci muzeí masově propouštěni a nahrazováni osobami loajálními k režimu. Podobně se vedlo profesorům uměleckých škol.

Před výstavou Entartete Kunst a v jejím průběhu byly z muzeí a galerií odstraněny další tisíce děl.

Zabavená díla byla shromážděna v Berlíně. Původně měla být prodávána do zahraničí po celých souborech a na velkých aukcích, postupem času se však rozprodávala spíše jednotlivě.

Pod dohledem pověřených obchodníků s uměním končila v cizině za často směšně nízké ceny. Nemálo děl si ponechali sami obchodníci, některé byly přes zákaz vyšších míst postoupeny německým sběratelům či galeriím.

Paradoxně z celé akce profitoval i Hermann Göring, do jehož soukromé sbírky putovalo 13 špičkových děl moderny. Nemálo cenných děl dalších skončilo v plamenech.

Plošné čistky v galeriích a muzeích způsobily německým státním i soukromým sbírkám nenahraditelné ztráty. Ničivý nacistický zásah proti „nevhodné“ kultuře se však zdaleka neomezil jen na oblast výtvarného umění.

Již bylo zmíněno, že od roku 1933 hořely v německých městech knihy, zakázána byla řada filmů, divadelních her i celé hudební žánry. Zakázaná byla moderní hudba, swing či jazz se dostaly na index.

Koho represivní složky přistihly při tanci na tyto styly, mohl snadno skončit v koncentračním táboře.

Leni Riefenstahlová.
Leni Riefenstahlová.

Režim musel být umělecky specifikován jako něco nadhistorického, ba dokonce nadpřirozeného. Sáhl tedy zpět do historie po monumentálním neoklasicionismu.

Z královského portrétu se stal portrét vůdce a zachoval si svou tendenci ke zbožštění, historická malba se stala „historicko-revolučním tématem“ a ponechala si svou tendenci mytizovat, zobrazovat vůdce, mučedníky strany, kteří byli znázorňováni jako „tvůrci historie“.

Idolem se tak stali svalnatí árijští bojovníci a blonďaté dívky, jejichž jediným úkolem bylo plodit co nejvíce dětí. Z obrazů se smály rozjásané tváře těch nejšťastnějších lidí pod Sluncem, kteří nadevše zbožňují svého vůdce.

Za nejdůležitější druh umění považovali však nacisté film. Sám Hitler byl velkým filmovým fanouškem, mimo jiné obdivoval americké animované filmy. Kinematografie měla ve třicátých a čtyřicátých letech nejširší záběr.

Ještě těsně před německou kapitulací na jaře 1945 se v berlínských ateliérech točily filmy o slavné německé historii. Převažovaly však lehké romantické komedie, při jejichž sledování měli válečnými útrapami zmožení Němci přijít na jiné myšlenky.

Hitler se rád nechával vídat ve společnosti krásných hereček. To jeho ministr Goebbels šel ještě dál a mnohé filmové děvy končily v jeho náručí. Týkalo se to i české herečky Lídy Baarové (1914–2000).

Goebbels schvaloval každý film a celá německá kinematografie se před ním třásla. „Čím temnější jsou ulice, tím jasněji musí naše divadla a kinosály zářit nádherou světel.

Čím těžší je doba, o to zářivěji se nad ní musí zdvihat umění jako utěšitel lidské duše,“ znělo z ministerstva propagandy.

Jednou z nejtalentovanějších režisérek té doby byla Leni Riefenstahlová (1902–2003). Bohužel svůj talent zaprodala ďáblu, když se stala dvorní Hitlerovou filmařkou. Nabídku, která jí změnila celý život, dostala v jedenatřiceti letech.

Psal se rok 1933 a říšský kancléř Adolf Hitler rozhodl: „Film o sjezdu národní strany bude dělat slečna Riefenstahlová, a ne lidé ze strany. To je můj rozkaz!“

A tak se mladá umělkyně podepsala jako autorka pod dokumentární filmy o norimberských sjezdech (Vítězství víry a Triumf vůle), o olympijských hrách (Přehlídka národů a Oslava krásy) a obnovené německé armádě (Náš wehrmacht).

Tyto snímky se tehdy dočkaly širšího mezinárodního uznání. Například Triumf vůle získal zlatou medaili na benátském bienále či Grand Prix na Světové výstavě v Paříži.

Novátorskou práci s kamerou, využívání světla nebo vědomou rezignaci na mluvený komentář však přiznávají jejím snímkům i kritici obsahu tvorby Riefenstahlové.

Ve svých pamětech Riefenstahlová připustila, že v počátcích propadla kouzlu vůdce, nicméně prý po roce 1938 u ní nastoupila deziluze. Přesto využívala po celou válku výhod nacistické elity. Po válce pak musela čelit řadě procesů.

Až v roce 1951 jí bylo vystaveno oficiální potvrzení, že se za nacistické éry nedopustila ničeho protiprávního. Nálepky kolaborantky se však nezbavila nikdy.

Kopule nad Germánií dle návrhu Alberta Speera.
Kopule nad Germánií dle návrhu Alberta Speera.

Adolf Hitler byl o sobě přesvědčen, že se v architektuře vyzná jako nikdo jiný. Dokonce sám kreslil plány přestavby měst a různých budou. Jeho dvorním architektem se stal Albert Speer (1905–1981).

Tento nadějný architekt vstoupil v roce 1931 do NSDAP a krátce nato zrekonstruoval ministerstvo propagandy. Hlavním architektem strany se stal v roce 1934 a pro Hitlera postavil Zeppelinovu tribunu v Norimerku.

„Vděčím mu za své nadšení a slávu v mládí, jakož i za pozdější zděšení a vinu,“ napsal ve svých vzpomínkách na nacistického vůdce.

V roce 1937 navrhl německý pavilon pro Světovou výstavu v Paříži a krátce nato ho Hitler pověřil prací na konceptu nové Germanie, utopické stavby hlavního města nové říše, která měla být korunovaná sjezdovým palácem s kopulí sedmnáctkrát větší, než má bazilika sv.

Petra v Římě.

Projekt Germanie se ale kvůli válce prakticky ani nezačal uskutečňovat, ačkoli na něj Hitler nechal vyčlenit nemalé prostředky. Se Speerem poté Hitler plánoval rekonstrukci i dalších měst.

V roce 1945, kdy už většina německých měst byla v rozvalinách, si Hitler před Speerem pochvaloval: „Spojenci bourací práce udělají za nás. A my už jen poté vystavíme města nová.“

Později se Speer stal ministrem zbrojní výroby. Ukázal se být schopným manažerem a podle historiků prodloužil druhou světovou válku o řadu měsíců.

V krátké době se mu totiž podařilo zvýšit válečnou produkci tím, že zavedl přímou zodpovědnost podniků za dodávky a současně jim dal k dispozici miliony mladých lidí z koncentračních táborů a nucených prací z celé Evropy.

Ti nahradili německé dělníky, kteří putovali na frontu. V roce 1943 se například výroba tanků zvýšila dvakrát a letadel dokonce o 80 %.

Blízký přítel Adolfa Hitlera vždy zamlčoval, že by věděl o vyhlazovací mašinerii holokaustu. „Bylo mi jako každému občanu známo, že Židé jsou transportováni na východ, ale o jejich vyhlazování jsem nic nevěděl,“ napsal.

Historici to však vyvrátili a podle třídílného televizního filmu Heinricha Breloera Speer a Hitler z roku 2005 Speer o holokaustu jednoznačně věděl, a řídil dokonce výrobu v podzemních továrnách, kde se stavěly součásti pro bezpilotní střely V1 a rakety V2. Ostatně, deníkové zápisy mnoha Němců z války dávají vědět, že jména jako Osvětim či Treblinka, nebyly v té době neznámými pojmy.

Nacistický režim byl krutý a barbarský, přesto fanatici v jeho čele věřili, že konají vznešené věci.

„Protože naše hnutí vycházelo z uměleckých prazákladů a spatřovalo také v politice nejen pouhý nástroj, nýbrž mínilo, že politika je vlastně nejvznešenějším a největším ze všech umění,“ vykládal Goebbels.

Hitler a spol. jsou důkazem toho, že člověk sice může zbožňovat opery Richarda Wagnera, přesto může být zároveň zločincem a masovým vrahem. A jakmile se začne ohýbat kultura a umění, ve společnosti je něco v nepořádku.

Každopádně, ve chvíli, kdy se začnou zakazovat a pálit knihy, bývá už na záchranu svobody pozdě. A to je třeba mít na paměti i dnes.

Foto: Opinions, totallyhistory, wikipedia, ArtStation, Kunsthaus Lempertz
Související články
Záhady a tajemství
Co se skrývá za záhadnou smrtí muzikanta Miroslava Berky?
Jsou tři hodiny odpoledne. Lucerna je ještě zavřená pro veřejnost, jen v uklízečky vytírají v sále podlahu, brigádníci doplňují nápoje do ledničky a ve zkušebně sedí osazenstvo kapely Olympic. Jeden její člen chybí. „Tak ještě počkáme a uvidíme,“ prohlásí frontman Petr Janda (*1942). Ale když se nic nestane, odehrají zkoušku i bez kolegy.   Odešel, nedošel Tím, […]
Záhady a tajemství
Kdo odhalí tajemství „krále popu“?
Označován je za „krále popu“ a superstar 20. století. Ovšem najde se i skupina lidí, která v něm nevidí talentovaného umělce, ale někoho, kdo sexuálně obtěžoval malé děti. Ze zneužívání je dvakrát obviněn, ale soud jej v roce 2005 zprošťuje obvinění.   Zpěvákova složka prý čítá tisíce stránek. Dokumenty zahrnují soukromé zprávy vyšetřovatelů, přepisy telefonických hovorů a […]
Záhady a tajemství
Hrad Bítov, místo paranormálních jevů
Umístění stavby impozantního středověkého hradu Bítov nebylo velice pravděpodobně vůbec náhodné. Pod tímto malebným šlechtickým sídlem se prý totiž křižují dvě silné linie zemské energetické mřížky… Brána do jiné dimenze? Zdejší energie zde pak údajně způsobuje skutečně zvláštní úkazy… Jeden z nejsilnějších proudů místní energie se v minulosti měl snad nacházet ještě kdesi mimo vlastní […]
Záhady a tajemství
Michail Jefremov: Neřízená střela na čtyřech kolech
Když v roce 2007 získává prestižní cenu Zlatý lev na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách ruský film režiséra Nikity Michalkova Dvanáct, je to mimo jiné i zásluhou výkonu jednoho z jeho aktérů, herce a zasloužilého umělce Michaila Jefremova (*1963). Ten má ovšem kromě toho na svém kontě desítky dalších filmů a televizních seriálů a patří […]
reklama
zajímavosti
Kopřiva: Otravný plevel? Ne, úžasná rostlina!
Kopřivám se vyhýbáme z logických důvodů: nestojíme totiž o popálení. Zahrádkáři jim nemohou přijít na jméno, když se rozmůžou na zahrádce. A tak by se dalo pokračovat. Jenomže kopřivy mají co nabídnout. Využití nacházejí v kosmetice i farmacii a dokonce se uplatní také v kuchyni. Podle staré moudrosti má každé popálení kopřivou přinést odolnost vůči […]
4 Nejobávanější místa planety: sem vstoupí jen ti nejodvážnější!
Naše malá česká kotlina je v celosvětovém měřítku vlastně velmi příjemným a bezpečným místem pro život. Nemáme tu příliš lokalit, které by byly skutečně nebezpečné, či dokonce smrtící. Planeta Země nicméně takových míst nabízí spoustu. Na některé se vůbec nedostanete, jiné jsou sice přístupné, ale každý vám doporučí se jim vyhnout. Které lokality z celého světa lze […]
Smích střídá děs: Tři nejznámější klauni světa
Zatímco ráno obskakuje děti v nemocnici, tvoří zvířata z balonků a vypráví vtipy, večer jako by se po veselém chlapíkovi slehla zem. Obtloustlý muž svou oběť sváže, sundá kalhoty a znásilní. Druhý den si opět navlékne klaunské šaty a vyrazí bavit děti jako by se nechumelilo. Tulák, který dobyl svět Kdo: Emmett Kelly Zajímavost: Prorazí i v Hollywoodu […]
Boříme mýty: Eva a Adam nekousli do jablka!
Proč dnes nežijeme v ráji? Protože Adama a Eva okusili jablko ze zakázaného stromu. A jak to víme? Píše se o tom v Bibli…. Omyl, v Bibli se o žádném jablku nepíše! Dle knihy Genesis ochutnají „peri“, což je v hebrejštině obecně plod. Podle časté teorie šlo o fíky, a právě listy fíkovníku se poté […]
reklama
zajímavosti
Měsíc lidem skutečně prospívá…
Již římský císař Tiberius si údajně nechával stříhat vlasy jen v dorůstající fázi Měsíce. Předcházel tak prý vypadávání vlasů a urychloval jejich růst… Skutečně je náš souputník Měsíc pro život důležitý? Bohatší úroda Na základě „měsíční teorie“ je kupříkladu dřevo stromů kácených v zimě před úplňkem skutečně prokazatelně kvalitnější a výsev semen ve správné měsíční […]
Boříme mýty: Slunečnice se neotáčí za sluncem!
Pořád se to říká, všichni to známe…, ale pravda to rozhodně není! Jak tyto mylné představy vznikly a proč jim pořád tolik lidí věří? Bez čepice zaručeně prochladneme, moč dezinfikuje rány a po kávě hned poběžíme na záchod. Dětem nedávejte moc sladkostí, nebo se promění v divokou zvěř. Co z toho platí? Nic! Mýtus č. […]
Jak by měla vypadat kancelář budoucnosti?
Poslední globální kancelářská revoluce proběhla v sedmdesátých letech a zdá se, že nastává další. Je čas podívat se na nejnovější trendy, které se týkají práce mnoha kancelářských profesí. Těmi, které se věnují informačním technologiím počínaje, právníky, projektanty a redakcemi konče. Poslední globální kancelářská revoluce se sice rodí v Německu, ale do světa se jako novátorský koncept rozšíří […]
Překvapivá historie: Proč se chodilo na poutě?
Chtěli byste jít pěšky víc než tisíc kilometrů do slavného kostela? V některých dobách našich dějin bylo dlouhé putování na posvátná místa obvyklé. Proč se na ně lidé vydávali a co si od toho slibovali? V knihách, příbězích i pohádkách odedávna nacházíme zmínky o lidech, kteří v chatrném oděvu, s mošnou přes rameno a holí kamsi kráčejí. Jsou to poutníci. Přestože se v minulosti […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Nehoda měla šťastný konec
skutecnepribehy.cz
Nehoda měla šťastný konec
Milovala jsem sport. Nehledě na to, že jsem byla v pokročilém stadiu těhotenství, rozhodla jsem se jít na kolečkové brusle. Otěhotněla jsem ve dvaceti, ale tehdejší přítel mě opustil. Rozhodla jsem se dítě si nechat, i za předpokladu, že s ním zůstanu sama. Měla jsem dost přátel a rodiče. Na miminko se všichni těšili. „Postaráme se o tebe i o malé,“ ubezpečovali
8 nejobávanějších dobyvatelů Nového světa: Honba za zlatem, masakry a vražedná nenávist
historyplus.cz
8 nejobávanějších dobyvatelů Nového světa: Honba za zlatem, masakry a vražedná nenávist
Moctezuma přivítá Španěly květinami či zlatými dary a jedná s nimi s vybranou zdvořilostí. Nejspíš tak chce odhalit jejich slabosti, aby je mohl snáze porazit. Cortés je ale ostražitý a aztéckého vládce v jeho úmyslech předběhne…   Janovský mořeplavec Kryštof Kolumbus (asi 1451–1506) v roce 1492 definitivně objevil pro Evropany Ameriku. Záhy do Nového světa připlouvá mnoho španělských conquistadorů
Jak odhodit věčnou smůlu?
nejsemsama.cz
Jak odhodit věčnou smůlu?
Asi znáte období, kdy se vám nic nedaří, vše vám padá z rukou a pokazí se všechno, co může. Co když se vás ale smůla drží déle? Zapracujte na tom magicky. Máme pro vás tipy, jak smůlu vyprovodíte ze dveří. Váš život se často podobá zebře, bílý úsek radostí střídá černé pásmo smůly a pak
Zničí brzy lásku mezi Sandevou a Prachařem žárlivost?
nasehvezdy.cz
Zničí brzy lásku mezi Sandevou a Prachařem žárlivost?
Ačkoli jejich lásce zpočátku nikdo nedával velkou šanci, dnes jsou spolu herec Jakub Prachař (40) a herečka z Jedné rodiny Sara Sandeva (26) několik let. Až nedávno se ale ukázalo, že herečka na sta
Telemedicína je užitečná nejen pro diabetiky
panidomu.cz
Telemedicína je užitečná nejen pro diabetiky
Tlak, tep a dokonce ani hladinu krevního cukru už nemusí lékař sledovat pouze v ordinaci, pomocí techniky si pacienta může zkontrolovat „na dálku“. Přes chytrý telefon či notebook. Každý obyvatel Česka navštíví průměrně jedenáctkrát za rok lékaře, oproti tomu v sousedním Rakousku je to polovina a ve Švédsku jde dokonce jen o tři kontakty ročně.
Babiččin hovězí guláš s dokonalým karlovarským knedlíkem
tisicereceptu.cz
Babiččin hovězí guláš s dokonalým karlovarským knedlíkem
Není nad to dát si porci guláše s knedlíkem a k tomu půllitr vychlazeného piva. Umíte si ale tuto českou klasiku připravit i doma? Guláš má neprávem pověst jídla náročného na přípravu, ovšem není tomu
Australský zázrak: Lastura v zálivu
21stoleti.cz
Australský zázrak: Lastura v zálivu
Co patří mezi symboly Austrálie? Bezesporu klokan, koala, Jižní kříž, Vánoce na pláži a také budova opery v Sydney. Tato stavba je mnohými experty považována za jednu z nejpovedenějších, jakou kdy arc
Strašidelný ostrov Spike: Tajné dějiny, o kterých se dlouho nemluvilo!
enigmaplus.cz
Strašidelný ostrov Spike: Tajné dějiny, o kterých se dlouho nemluvilo!
V irském hrabství Cork se nachází ostrov Spike. Dlouhá staletí byla tato lokalita běžným smrtelníkům zapovězena, protože se zde nacházela strategická vojenská pevnost i obávané vězení. Co můžete čekat
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
epochalnisvet.cz
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
Bizarní skandál na začátku tohoto roku otřásá židovskou komunitou v New Yorku. Pod historickou synagogou je objeven tajný podzemní tunel vedoucí do suterénu prázdného obytného domu. O jeho původu a účelu se hned po odhalení rozhoří divoké spekulace. Sloužil k obchodování s dětmi nebo k jiným nezákonným činnostem, jak tvrdí konspirační teoretikové?   V polovině
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Louis Vuitton oživuje kampaň Core Values s Rogerem Federerer a Rafaelem Nadalem
iluxus.cz
Louis Vuitton oživuje kampaň Core Values s Rogerem Federerer a Rafaelem Nadalem
Značka Louis Vuitton odhalila novou kapitolu ve své proslulé kampani Core Values v podání známé fotografky Annie Leibovitzové. Hvězdami inspirativní kampaně jsou dva z nejuznávanějších tenisových šamp
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
epochanacestach.cz
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
Pohádková krása zrcadlená ve vodní hladině! Vodní hrady a zámky zrcadlící se na hladině bývaly nedobytnými baštami i pohodlnými luxusními šlechtickými sídly a dnes jsou perlami české krajiny, za kterými putují statisíce turistů. A snad nejvýraznější mezi nimi je zámek Červená Lhota. Jméno podle ďábelské legendy Pro to, aby se jejich tvrz změnila ve vodní,