V dubnovém ránu se vrací čtrnáctiletá Sheila Sharpová domů po noci, strávené u kamarádky.  Uvítá ji podivný klid v jejich domku. „Vy tady snad ještě všichni spíte?!“ vykřikne vesele. Když se nedočká odpovědi, vejde do obýváku. Její život pak už nikdy není jako předtím.

Případ dosud neobjasněné čtyřnásobné vraždy, která otřásla poklidným kalifornským horským letoviskem Keddie v roce 1981, dosud poutá pozornost.

Nejen pro svou neobyčejnou brutalitu, ale také proto, že se v případu vyskytlo příliš mnoho záhad, nejasností a neobvyklých skutečností. V chatce v lesním resortu tehdy přichází o život matka a její dospívající syn se svým kamarádem.

Dcera je unesena a její pozůstatky nalezeny o tři roky později. Přes veškeré vyšetřování se dosud nepodařilo usvědčit vraha. V nedávné době se však vyskytly nové skutečnosti, které by mohly vnést světlo do této dávné krvavé záležitosti.

Děsuplný návrat

Když 12. dubna 1981 před osmou ráno vychází čtrnáctiletá Sheila Sharpová z jedné z chatek, ležících v malebném rekreačním resortu, je svěží ráno.

Vrací se od kamarádky do chatky číslo 28, kde už několikátý měsíc žije se svou matkou a čtyřmi sourozenci. Ani v nejhorším snu by ji nenapadlo, co ji čeká po příchodu domů.

V obývacím pokoji nachází mrtvá a zohavená těla své matky, patnáctiletého bratra Johna a jeho sedmnáctiletého kamaráda Dany Paula Wingate. Oběti někdo umlátil kladivem a na dokonání příšerného díla použil steakový nůž.

Krev je všude okolo. Z chatky také zmizela dvanáctiletá Tina Sharpová.

Záhadný klid

Ve vedlejším pokoji během vražedného běsnění přitom klidně spali další dva mladší sourozenci a jejich kamarád. Podle policie přitom někdo všechny tři zavražděné před smrtí brutálně týral okolo 10 hodin. Jak je možné, že chlapci nic neslyšeli?

Také ostatní obyvatelé letoviska vypovídají, že klid jarní noci nebyl ničín narušen. Žádný křik, hádka, rány nebo pláč. Spekulovalo se dokonce, že by snad údajně spící chlapci mohli být zapojeni do celé věci.

Přes mnohé výslechy, řady vyšetřovacích verzí, hypotéz o důvodu zločinu a označení některých osob za podezřelé je případ nakonec zařazen mezi nevyřešené kauzy.

Dlužím to spolužákům

V roce 2010 se stává zdejším šerifem Greg Hagwood, spolužák obou zabitých chlapců a rozhodne se znovu celý případ otevřít. V roce 2013 pozve ke spolupráci někdejšího vyšetřovatele Mika Gamberga.

Společně krok za krokem zvolna skládají mozaiku celého případu včetně těch věcí, které nebyly dostatečně prověřeny.

Jak je možné, že teprve nyní Gamberg nalézá dopis od jednoho z hlavních podezřelých, Martina Smartta, určený jeho manželce Marilyn, která byla kamarádkou mrtvé 36leté Sue Sharpové? Ta jako řešení manželské krize poradila Marilyn odchod od manžela.

Podivná přehlédnutí

Smartt ve svém dopise píše: „Zaplatil jsem cenu za naši lásku a nyní jsem ji vykoupil čtyřmi lidskými životy.“ Dopis byl během vyšetřování „přehlédnut“ a nikdy nebyl uveden jako důkaz.

Muž navíc tvrdil, že nemohl být vrahem kvůli ztrátě svého kladiva, které popsal jako ocelový nástroj s modrou rukojetí. Podobné bylo nedávno nalezeno na dně tybníka poblíž Keddie a je testováno na přítomnost DNA nebo stop krve.

Další záhadou je důvod, proč při vyšetřování nebyl použit záznam anonymního volání na tísňovou linku 911 po oznámení nálezu lebky v roce 1984.

Pohřbená minulost

Volající tvrdil, že jde o Tinu, i když ještě nebyla k dispozici oficiální lékařská zpráva. Proč bylo tolik důležitých věcí dáno „k ledu“? Podle některých svědectví se v chatce č. 28 po vraždách začaly údajně velmi aktivně projevovat paranormální jevy.

Může jít o následek děsivých událostí anebo jen lidskou fantazii? V roce 2004 nechává nakonec nový majitel resortu děsivý objekt raději zbourat. Chatka zmizela, případ však ještě zdaleka uzavřen není.