Kvalitní životní prostředí je základem zdraví pro každého člověka. Především průmyslová a těžební činnost však dokážou půdu, ovzduší i vodu ošklivě zaneřádit.

Občas dochází i k ekologickým haváriím, při nichž umírají desítky či stovky lidí a další tisíce si z nich odnesou trvalé následky. 

Černobyl

Rok: 1986

Místo: Sovětský svaz

Psal se 26. duben 1986, když oblastí kolem ukrajinského Černobylu otřásl výbuch. Technikům se tu noc vymkl z rukou bezpečnostní test.

Podle zprávy Černobylského fóra se celkový počet lidí, kteří mohli nebo mohou v budoucnosti zemřít v důsledku ozáření, odhaduje na 4000. Syndrom akutního ozáření (ARS) byl potvrzen u 134 pracovníků elektrárny a hasičů.

Z toho 31 lidí zemřelo během několika měsíců po nehodě (28 na následky ozáření), dalších 19 lidí z této skupiny zemřelo na následky ozáření v průběhu dalších let.

Devět dětí zemřelo na rakovinu štítné žlázy a odhadem 3940 lidí zemřelo nebo může zemřít na rakovinu způsobenou ozářením. Přímo při explozi zahynuli dva pracovníci elektrárny.

Tato data ale vzbudila i kritiku, protože zpráva podstatně zmírnila všechny předchozí údaje. Ukrajinské úřady například dříve uváděly, že v souvislosti s výbuchem zemřelo 125 000 lidí.

Bhópál

Rok: 1984

Místo: Indie

Za největší chemickou katastrofu v dějinách bývá označován únik plynů z pobočky amerického koncernu Union Carbide v indickém Bhópálu.

Neštěstí, k němuž došlo v noci z 2. na 3. prosince 1984 si bezprostředně a během prvního týdne vyžádalo na 8000 obětí a dalších asi 15 000 lidí zemřelo v následujících letech. Následky otravy trpí přes 100 000 lidí a další nemocní přibývají.

Místo někdejší továrny na pesticidy totiž dodnes není vyčištěno, takže z něj i nadále unikají jedy.

Exxon Valdez

Rok: 1989

Místo: Aljaška

Aljaška je na jedné straně zemí panenské přírody, na straně druhé je i lákadlem pro ropné společnosti. A tak i ona zažila své krušné chvíle v podobě ekologické katastrofy.

24. března 1989, ztroskotal v aljašské úžině Prince Williama obří ropný tanker Exxon Valdez. Tanker narazil asi 40 kilometrů od Aljašky na útes a protrhl si trup.

Při havárii vyteklo do moře na 40 milionů litrů ropy, která znečistila zhruba 2000 kilometrů pobřeží a zahubila tisíce mořských ptáků a jiných živočichů žijících u pobřeží. O obživu přišlo přes 30 000 rybářů.

Mimochodem pod jménem Dong Fang Ocean tanker fungoval do roku 2012, kdy byl sešrotován.

Fukušima

Rok: 2010

Místo: Japonsko

V březnu roku 2011 vlny cunami výrazně narušily chod tří jaderných elektráren (Fukušima 1, Fukušima 2 a Tokai).

Nejhorší situace vznikla ve Fukušimě 1, kde byl z provozu vyřazen chladicí systém, roztavila se většina palivových tyčí a došlo k úniku značného množství radiace.

V červnu byla naměřena rekordní úroveň radiace v budově prvního fukušimského jaderného reaktoru 4000 milisievertů za hodinu.

Radioaktivita se v oblastech kolem poškozené elektrárny objevila kromě pitné a mořské vody také v rýži, masu, mléce, ovoci a zelenině a Japonci ztratili víru v bezpečnost produktů pocházejících z okolí Fukušimy.

Seveso

Rok: 1976

Místo: Itálie

10. července 1976 si obyvatelé městečka Seveso všimli, že v okolí houfně hynou ptáci. Poté se na pokožce obyvatel objevily červené skvrny.

Tragédii malého městečka poblíž Milána zavinila chemická továrna firmy Icmesa, z jejíhož destilačního zařízení uniklo značné množství trichlorfenolu, který v kontaktu vzduchem vytvořil mrak dioxinu. Tento mrak zasáhl území, na kterém žilo 220 000 lidí.

Z nejvíce zasažené oblasti, jich bylo 750 evakuováno a 193, převážně dětí, onemocnělo chloroakné (trvalé poškození kůže způsobené dioxiny). Zbouráno bylo 28 budov a na místě největšího znečištění bylo vysazeno 15 000 stromů.

Minamata

Rok: 1959

Místo: Japonsko

Západní pobřeží japonského ostrova Kjúšú bývalo docela malebným koutem. I proto zde koncem 19. století vznikla zprvu víska a později město Minamata. V padesátých letech se o tomto nevelkém sídle dozvěděl celý svět.

Jeho obyvatelé nejdříve zaregistrovali, že jejich domácí zvířata se chovají divně, například kočky bily hlavou o zeď či skákaly do moře.

V roce 1956 se zde objevila zvláštní nemoc, která se vyznačovala řečovými poruchami, křečemi a nekontrolovatelnými pohyby končetin. Trpěli jí především místní rybáři a ti, komu na jídelníčku převažovalo rybí maso.

Ukázalo se, že na vině je místní chemický závod, který do zdejší zátoky vypouštěl rtuť. Stovkám lidem bezohlednost společnosti Chisso Corporation zničila život, přinejmenším 48 z nich přímo zabila.

I když byly poznatky z okolí zálivu Minamata důkladně popsány, došlo v roce 1965 ke stejné otravě v ústí řeky Agano opět v Japonsku. Bylo postiženo 30 osob a z toho jich 5 zemřelo.

Majak

Rok: 1957

Místo: Sovětský svaz

Ve zpracovatelském závodě Majak poblíž města Ozersk vybuchla podzemní nádrž s vysoce radioaktivním odpadem. Příčinou exploze byla porucha na chladícím zařízení.

Únik radioaktivity do ovzduší kontaminoval plochu více než 1000 kilometrů čtverečních a podle odhadů zasáhl statisíce lidí.

Událost byla dlouho utajována, Moskva ji oficiálně přiznala a nahlásila Mezinárodní agentuře pro atomovou energii až v roce 1989. Ozersk je dodnes uzavřeným městem, ve kterém bydlí převážně pracovníci Majaku.