Jsou nápadně zbarvení a přizpůsobiví, aby se ubránili proti svým hlavním nepřátelům, ptákům. Co když ale stojí za ochranným maskováním soupeř daleko menší a zákeřnější? Je příčinou barevných extrémů motýlů pavouk?

Motýli přizpůsobovali své obranné mechanismy před potenciálním nepřítelem. Příroda jim nadělila celou paletu zbarvení a škálu vzorů, které měly za úkol případného predátora odradit a varovat ho, že se k jídlu nehodí.

Charles Darwin před 150 lety prohlásil, že velký vliv na obranné mechanismy hmyzu mají ptáci. Nové výzkumy však ukazují, že za touto evolucí nestojí pouze ptáci, jak se doposud uvádělo, ale výrazně i pavouci.

Iluze falešné hlavy

Tuto teorii přednesl Andrei Sourakov z Floridské univerzity. Ve své studii objevil, že druh severoamerického motýla, kterého známe pod jménem Ostruháček rudopruhý, dokáže napodobit svými skvrnami a ocasem iluzi falešné hlavy.

Tento mechanismus nefunguje na útoky ptactva, ale je velmi účinný proti druhu skákajícího pavouka Phidipuss pulcherrimus.

Jako jediný dokáže útok pavouka přežít

Z výzkumu vyplynulo, že pavouk je velmi přesný díky své vrozené či získané schopnosti rozlišovat oblast hlavy, aby okamžitě paralyzoval kořist. V případě útoku na Ostruháčka se ale vyhne všem životně důležitým orgánům.

Díky tomuto maskování motýl v pokusech úspěšně unikl všem útokům osminohého predátora, na rozdíl od dalších 11 druhů. Z nich žádný útok nepřežil. Pavouk takto útočí především proto, že je mnohdy až desetkrát menší než jeho kořist.