Vypadá to jako by se ložnicí prohnalo tornádo. Zem pokrývají střepy a převrácený nábytek. Uprostřed všeho leží bezvládné tělo. Na stole paradoxně leží cestovní pas a hotovost v podobě tisíce dolarů, a tak o loupeži nemůže být řeč.

Afričtí domorodci přezdívají vědkyni Dian Fosseyové (1932–1985) njiramačabeli, tedy v překladu osamělá žena v pralese. A právě samota společně s tvrdohlavou neústupností se jí vymstí.

Osudové setkání

Od malička zažívá ústrky, protože rodiče se jí rozvedou a její otčím se k ní chová chladně. Nesmí s ním například jíst u stolu. Veškeré city věnuje zvířatům, nejdříve ke zlaté rybce, poté ke koním.

Po absolvování střední školy má studovat obchod, jenže proti přání matky a otčíma jde na veterinu. Snaží se dva roky, poté mění zaměření a stává se ergoterapeutkou. Pacienty léčí pomocí práce a smysluplných aktivit.

V roce 1963 si půjčí 8 tisíc dolarů, což je její roční plat, vybere úspory a odjíždí na sedm týdnů do Afriky. V Tanzanii narazí na Louise (1903–1972) a Mary (1913–1996) Leakyovy. Vyprávějí jí o práci Jane Goodallové (*1934), která zkoumá lidoopy.

Fosseyové učarují gorily a sní o něčem podobném. Nabídka, která se neodmítá přichází o tři roky později, kdy se znovu baví s Leakeym. Ten si pamatuje její zápal a vztah ke zvířatům a chce po ní, aby studovala chování goril. Fosseyová souhlasí.

Proti všem

V prosinci 1966 odlétá do Nairobi. Nejdříve působí v Kongu, ale nestabilní politická situace ji zavede nakonec do Rwandy. Zakládá výzkumné centrum Karisoke a vrhá se do práce.

A dělá to výtečně, protože začátkem 70. let se její obličej objeví na titulní stránce časopisu National Geographic, dokonce získá i doktorát na univerzitě v Cambridge.

Hlavu jí však zatěžkávají pytláci, kteří nevinná zvířata loví a rwandské úřady tomu mlčky přihlíží. Fosseyová se odmítavě staví také k zoologickým zahradám.

„Chování zvířat ve vězení pro zábavu lidí je neetické,“ shrne svůj názor, poté co jí odvezou dvě mláďata do Kolína nad Rýnem. V roce 1977 pytláci zavraždí její oblíbenou gorilu jménem Digit. Uříznou ji hlavu a usekají ruce.

Pytláci, nebo asistent?

Zatvrdí se proti místním, kteří podle ní pytláky podporují. Razí drsné metody, v jednom případě dokonce vezme jako rukojmí dítě jednoho z podezřelých. Nezamlouvá se jí ani nápad rwandské vlády – ta chce otevřít část národního parku pro turisty.

Fosseyové boj končí 27. prosince 1985, kdy je nalezeno její tělo. Hlavu má téměř rozseklou vejpůl. Jako zbraň je identifikována mačeta, kterou kdysi vezme pytlákům a zavěsí si ji nad postel. Věci jsou přeházené, peníze i pas ale zůstávají na svém místě.

„Když si uvědomíme cenu všeho živého, budeme méně lpět na minulosti a můžeme se tak soustředit na záchranu budoucnosti,“ stihne si ještě napsat do deníku. Pohřbí ji na gorilím hřbitově.

Mezitím se rozjíždí vyšetřování, tamní soudy obviní a odsoudí Waynea McGuirea, jejího asistenta. McGuire ale mizí do USA a tvrdí, že je nevinný. Mnohem pravděpodobnější je scénář, kdy za vraždou stojí pytláci, kterým Fosseyová kazila kšefty. Do praktik jsou zapleteni i rwandští státní úředníci, kteří brali úplatky.