„Od nepaměti se za Tatrami, v rovinách při řece Visle rozkládala charvatská země, část prvotní veliké vlasti slovanské.

V té zemi bytovala četná plemena, příbuzná jazykem, mravy, způsobem života“, tvrdí Alois Jirásek v úvodu pověsti o praotci Čechovi.

Důvodem odchodu našich předků z tohoto území jsou podle něho krvavé bitky mezi jednotlivými rody. Je to ale skutečně tak? A odkud jsme vlastně přišli?

Kronikář Kosmas (asi 1045 – 1125) při líčení příběhu o příchodu obyvatel do naší kotliny šetří podrobnostmi. Z jeho slov: „Když do těchto pustin vstoupil člověk, ať to byl kdokoli neznámo s kolika lidmi“, se nic nedozvíme.

Jaká byla naše pravlast, prozrazuje teprve kronikář Dalimil: „V srbském jazyku jest zem, ve které jsou Charváti.“ V jednom má pravdu. Jak potvrzují archeologické vykopávky, slovanské kmeny k nám skutečně přicházejí z Charvátska.

Jenže Dalimil zaměňuje dalmátské Chorvatsko se zakarpatským Charvátskem, oblastí mezi řekami Vislou, Odrou a Dněprem v jižním Polsku. Právě odtud totiž naši předkové přišli!

Dalimil si také myslí, že praotec z původní vlasti odchází kvůli vraždě – bojí se totiž odplaty. Koho zabil, ale samozřejmě neuvádí.

První kronikář opisuje

Proč je Kosmas v otázce pravlasti tak skoupý na slovo? Buď o našem původu nic netuší, nebo ho zřejmě schválně vynechává.

Život tehdejších lidí si představuje „po způsobu dobytka.“ Myslí si zkrátka, že stále ještě šlo spíše o divochy zahalené v kůžích, než civilizované lidi, a proto nepovažuje za nutné rozebírat, odkud se vlastně vzali.

Při psaní své kroniky se také inspiruje různými legendami, například o příchodu Hebrejců do Kanánu.

I v římských dějinách „Od založení města“, které sepisuje historik Titus Livius (59 př. n. l. – 17 n. l.), je příběh, velice se podobající pověsti o Čechovi. Lidé putující z Galie se v něm dostávají až do Hercynského lesa.

Ten leží na našem území, jak potvrzuje už mnohem dříve řecký geograf a astronom Claudius Ptolemaios (100 – 175 n. l.).

Nekonečné putování

První osadníky spojujeme s pověstí o praotci Čechovi. Archeologové i historici se shodují na dvou cestách, kudy mohli přijít. První je stará obchodní stezka, která spojuje naše území s Kladskem a do Čech ústí u dnešního Náchoda.

Druhá vede moravskou branou (Poodří). Pochod hornatým a bažinatým terénem ale není žádnou lahůdkou. Družina putuje minimálně dva až tři měsíce a urazí 600 až 700 kilometrů. V názoru odkud Češi přišli, ale můžeme dát Jiráskovi za pravdu.

Kdy Češi přicházejí do Čech?

Víme už, odkud přišli, ale zbývá zjistit, kdy to bylo. Pověst tvrdí, že Praotec Čech vládne 30 let: „Minulo skoro třicet let od toho času, co vešel vojvoda Čech do české země.

A když osmdesátý šestý rok nastal starci, naplnily se jeho dnové a umřel.“ Po něm údajně následuje vláda Kroka a jeho dcery Libuše.

Když Jiráska vezmeme za slovo a odhadneme dobu vlády všech tří dohromady na cca 60 let, dojdeme k tomu, že Češi u nás sídlí od konce 6. století.

Archeologické výzkumy potvrzují osidlování našeho území od konce 5. do konce 6. století, takže ani tady se spisovatel nemýlí.