Obchodník vede muže se spoutanýma rukama a smyčkou na krku. Když dojde s otrokem až na zablácené tržiště v místech dnešního pražského Malostranského náměstí. Netrvá dlouho a zboží vzbudí pozornost prvního zákazníka.
Pozorně obhlíží svalnatého spoutaného muže. Netrvá dlouho a kupec má prodáno. Praha je už na konci 10. století rušným obchodním místem.
V letech 965/966 se z arabského území na Pyrenejském poloostrově vydává napříč Evropou umájovské poselstvo. Míří ke dvoru římského císaře Oty I. (912–973) do Magdeburku.
Členem delegace je i židovsko-arabský tlumočník Ibráhím ibn Jákub (†966), rodák ze španělské Tortosy. Sám i obchoduje s otroky a nejspíš právě vidina obchodních zisků ho přivádí do Prahy.
Nevíme, jestli se mu podařilo ve městě „Frága“ jak ho nazval ve své cestopisné zprávě, uzavřít dobré obchody. Prohlašuje ale, že jde o sídlo „z kamene a vápna.“ Jeho slova ovšem budí podezření.
Zdá se, že na dnešním pražském Malostranském náměstí stojí jenom šest metrů vysoké hradby ze dřeva a hlíny. Jejich pozůstatky se dochovaly dodnes ve sklepeních budovy Akademie múzických umění na Malostranském náměstí.
Kde tedy bere Ibn Jákub svoje přesvědčivé tvrzení, že na vlastní oči viděl kamenné město?
Tři nepřehlédnutelné stavby
Jeho slova „odporují všemu, co zatím o stavebnictví 10. století v našich podmínkách známe,“ vysvětluje současný historik Zdeněk Smetánka. Kdo má tedy pravdu? Nechal se obchodník s otroky zmást?
„Rozpor se urovnával výkladem, že Ibráhím měl na mysli především ústřední přemyslovské hradiště, Pražský hrad,“ dodává Smetánka k pochybnostem, jestli Prahu v letech 965/966 tvoří jenom stavby splácané z hlíny přidržované dřevěnými kmeny, nebo se opravdu pyšní kamennými paláci.
Pražský hrad se už tehdy skládá minimálně ze tří zděných staveb vytvořených s použitím malty. Kostelík Panny Marie tu nechává zbudovat už Bořivoj I., kníže Vratislav I. (888–921) už před rokem 921 zakládá baziliku svatého Jiří.
Na nejvyšším místě hradiště se tyčí Václavova rotunda svatého Víta vybudovaná už před rokem 935. Baziliku a rotundu ze světlé opuky nemohou návštěvníci přehlédnout už zdálky. Opukový kámen na stavbu pochází z lomů na území Petřína, Strahova a Bílé hory.
Kupec opravdu nelže
Hradební valy se v době Jákubovy návštěvy táhnou zřejmě od Vltavy, kde začínají v místech dnešního Karlova mostu, až k jižnímu okraji Malostranského náměstí až dnešní nemocnici Na Petříně.
Opevnění má podle Smetánky „dokonalou bílou opukovou zeď, jakousi plentu před dřevohlinitým valem, kladenou ovšem bez malty, což se však ze vzdálenějšího pohledu nedalo rozeznat.“ Židovský kupec tedy nelže. Doopravdy obdivuje kamenné stavby i zeď.
Ovšem, jak usuzuje současný historik Josef Janáček „ pokud nepřeháněl – pokládal za Prahu jen Pražský hrad.“ Kromě tří zmiňovaných kostelů je tehdy kamennou stavbou snad jenom knížecí palác, sídlo přemyslovského dvora.
Knížecí dvůr obchoduje
„Potřebujeme zásoby na tři dny cesty,“ zmíní se kupec, když do města dorazí jeho karavana. Obyvatelé z pražského podhradí mu dají píci pro koně, poskytnou nocleh i nabídnou jídlo s sebou.
Když se ale poptá, zda by od nich mohl koupit nějaké otroky, zavrtí hlavou. „Musíte na knížecí dvůr. Vidíte, tam co je ta bílá zeď,“ ukáže sdílnější mužů.
Obchodník pak vyrazí na ve směru jeho ruky, na dnešní Malostranské náměstí, do Nerudovy ulice a Úvozu, který sahá až na jižní svah návrší pod hradem.
„Archeologické nálezy nasvědčují, že počátky dnešní Prahy je nutno hledat na levém břehu Vltavy, na jejím vyvýšeném břehu pod Pražským hradem,“ potvrzuje současný historik Václav Hlavsa správnost jeho cesty.
V Praze se sice kříží dálkové trasy kupců, ale skutečný význam města není velký. Obchod tu stojí a padá hlavně s knížecím přemyslovským dvorem. Uvnitř hradu žijí výrobci koňských postrojů a zbroje, kteří neujdou Ibrahímově pozornosti. I oni ale slouží především knížecí družině.