Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli…A všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky…

„Ty dosud nejsi úplný křesťan! Neprošel jsi křtem Ducha svatého,“ říká člen takzvaného letničního proudu křesťanství svému známému. Co tím myslí?

Letniční křesťané, kteří začali hlásat své učení na začátku dvacátého století v Americe a od té doby si získali několik milionů stoupenců, věří, že k tomu, aby člověk byl pravým křesťanem, nestačí pouze křest vodou.

Každý Kristův následník podle jejich přesvědčení musí obdržet Ducha svatého. To se údajně projeví tak, že dotyčný ve vytržení začne mluvit cizím jazykem, jemuž se nikdy neučil, nebo dokonce začne mluvit řečí andělů.

 A skutečně na shromáždění letničních křesťanů nezřídka dochází k tomu, že lidé začnou jako v transu vykřikovat zdánlivě nesmyslná slova nebo se plynule modlí v řeči, již za normálních okolností neovládají. Znamená to, že jejich ústy promlouvá Bůh?

Kdo si zaslouží tento dar?

Určité proudy křesťanství kladou na glosolálii, jak se zvláštní mluvě začalo říkat, veliký důraz.

Odvolávají se přitom na novozákonní spis Skutky apoštolů, v němž se říká, že po seslání Ducha svatého začali všichni mluvit tak, že ačkoliv pocházeli z různých národů, navzájem si rozuměli.

V letničních sborech tak považují téměř za nemyslitelné, aby oddaný následovník Krista glosolálii neprožil.

„Začal jsem velmi potichu říkat slova, která zněla jako vietnamština,“ svěřuje se český kazatel Apoštolské církve Rostislav Klimt se svou první zkušeností s mluvením v jazycích. Jenže opravdu musí něco podobného prožít všichni křesťané?

Někteří teologové se proti tomu ohrazují. Například kazatel Bratrské jednoty baptistů Richard Novák (*1930) upozorňuje na skutečnost, že v Bibli se píše, že křesťanům byly dány rozličné dary Ducha svatého.

Schopnost mluvit v jazycích je jedním z mnoha Božích znamení. Někdo může mít dar víry, jiný proroctví či moudrosti. Co když ale glosolálie vůbec není darem od Boha?

Dílo ďáblovo?

Představitelé tradičních církví často hledí na letniční křesťany skrz prsty a v mluvení jazyky nevidí Boží zázrak, ale naopak ďábelskou posedlost.

Jedním z nejzarytějších odpůrců tohoto proudu křesťanství byl italský kněz don Luigi Villa (1942 – 2012).  V Římě se stalo, že na letničním shromáždění byl přítomen člověk, který rozuměl hebrejsky.

Rozpoznal, že to co vyslovují charizmatici, jsou kletby a rouhání,“ tvrdil Villa. Italský kněz v té době s hrůzou sleduje, jak se v jeho vlastní katolické církvi začínají objevovat lidé, kteří si říkají charizmatici a praktikují glosolálii.

Teolog byl přesvědčen o tom, že stoupenci tohoto hnutí se nacházejí pod vlivem Satana a snaží se vnést do křesťanství okultismus. Navíc považoval kroužky charizmatiků za nástroj tajného společenství svobodných zednářů ke zničení katolické církve.

Mluvil z kněze jenom strach z novot, nebo se v uskupeních, jež kladou důraz na dary Ducha svatého, skutečně skrývá nebezpečí?

Naučené chování?

Věda s k údajnému nadání od Boha většinou staví skepticky. Například religionista Tomáš Novotný (*1952) si všímá zajímavé skutečnosti. „Typické také je, že glosolalisté v určité oblasti mají sklon používat stejné výrazové prostředky.

To vzbuzuje otázku, zda je mluvení jazyky skutečně projevem změněného stavu mysli, jak se někteří domnívají, anebo se jedná pouze o naučený způsob náboženského vyjádření,“ upozorňuje Novotný a kloní se spíše k tomu, že jde o naučené jednání.

Například kanadský profesor psychologie Nicholas P. Spanos (1942 – 1994) provedl experiment, při němž šedesát lidí poslouchalo glosolálii.

Pak měli sami zkusit mluvit jazyky, přičemž dvacet procent z nich to dokázalo hned a celých sedmdesát procent osob to předvedlo po krátkém výcviku. Znamená to, že po určité době to dovede každý? Jak si však vysvětlit, když lidé hovoří řečí, kterou se nikdy předtím neučili?