Zhruba před 5 600 lety už mamutům tloukla osudová. Poslední zbytky jejich populace spíše živořily, než žily na odlehlém severu, kde i pro tyto chobotnatce byly podmínky dost drsné.

Globální klima se však postupně začalo oteplovat, což byl paradoxně poslední hřebíček do mamutí rakve.

Na nadarmo se mezi paleozoology říká mamutům „králové severu“. O jejich mohutnosti nemůže být sporu, poddruh mammuthus sungari dosahoval výšky přes pět metrů. Mamuti se odštěpili od vývojové linie slonů indických zhruba před 4,8 miliony lety.

To není zas tak dlouhá doba, vědci předpokládají, že kdyby mamut dožil do dnešních dnů, slon indický by pro něj byl natolik příbuzným druhem, že by se s ním ještě mohl zkřížit.

Dlouhá srst, chobot a dlouhé kly. Po staletí tito živočichové putovali dálným severem, avšak i jižnějšími oblastmi. Ani na území Čech nebyl jejich výskyt vzácný. Pak ovšem začali ze zemského povrchu mizet.

Před 10 000 lety byla Evropa již mamutůprostá a o necelé čtyři tisíce let později z nich zbyly už jen kosterní pozůstatky.

Otázka, co stálo za vyhynutím mamutů je do jisté míry stále otevřená. Za jejich odchod do historie může zřejmě kombinace dvou faktorů: klimatických změn, které mamutům měnily potravní zvyklosti a činnosti lidí, kteří si na mamutech rádi pochutnali.

Posledním skupinám mamutů, které přežívaly na Aljašce, se však stal osudným nedostatek pitné vody.

Na ostrově svatého Pavla v Beringově moři se mamuti dokázali udržet i v době, kdy jejich pevninští příbuzní už pouze vytvářeli studijní materiál pro budoucí paleontology. Jenže i na ostrovní chobotnatce dolehl problém, který se později ukázal jako neřešitelný.

Jak se klima oteplovalo, stoupala hladina moří a ostrov se zmenšoval. Zároveň pod hladinou oceánu mizela ostrovní jezera a jiná se stávala nepitelnými, protože do nich proudila slaná voda.

Dnešní slon vypije až 200 litrů vody denně. Dá se předpokládat, že spotřeba mamutů byla podobná, ne-li vyšší. Vody na ostrově však bylo stále méně. „Když vyschla ostatní jezera, zvířata se shromažďovala u napajedel.

Pobíhala kolem nich, což ničilo vegetaci, jak to vidíme i v případě dnešních slonů. Erodované usazeniny pak mohly znečišťovat vodní zdroje, což stále více ztenčovalo zásoby pitné vody.

Mamuti tak nevědomky přispívali k vlastnímu zániku,“ podotkl Russell Graham působící na Pensylvánské univerzitě. Výzkum neodkryl jen důvod, proč vyhnula poslední populace mamutů na Zemi. Ukázal i na další souvislosti.

„Z širšího pohledu studie zdůrazňuje, že malé populace jsou velmi citlivé na změny prostředí,“ řekl k němu švédský evoluční genetik Love Dalén.