Ten příběh, který se začal psát v roce 2004, měl trvat jen devadesát dní. Ale jeho hlavní hrdina prokázal neuvěřitelnou odolnost a houževnatost. A tak se původně krátká story pomalu proměňuje v nekonečný seriál…

Žádný jiný stroj vyrobený lidskou rukou nesloužil na povrchu cizího tělesa tak dlouho jako rover Opportunity. Rudý povrch Marsu brázdí už třináctý rok a jeho řídící středisko mu nyní misi ještě nejméně o dva roky prodloužilo.

Na Marsu slavné vozítko přistálo 25. ledna 2004, 21 dní po svém dvojčeti roveru Spirit. Sonda tehdy vletěla do řídké marsovské atmosféry rychlostí 20 920 km/hod. Poté přišly ke slovu padák a pomocné trysky, které sestup vozítka brzdily.

Před dopadem na povrch se nafoukly vzduchové polštáře, jež umožnily měkké přistání. Opportunity na povrch planety dopadl jako fotbalový míč, když se několikrát odrazil a poté kutálel po členité marsovské krajině.

Patnáct minut napětí ve vesmírném středisku NASA přerušil signál, že sonda dorazila na místo určení v pořádku a neporušená.

Identické dvojče Spirit v té době již mělo za sebou první metry na Marsu. Jako první stroj původem ze Země si zkusil, jaké to je brousit horniny na jiné planetě.

I on nakonec mnohonásobně překročil plán své mise, poslední svou zprávu odeslal v roce 2010. Oba rovery si zažily své. Opportunity v roce 2005 na téměř dva měsíce uvízl v písečné duně.

Mnohými byl již odepisován, ale kousek po kousku s ohromnou trpělivostí se ze zrádné pasti, později pojmenované pekelná duna, dostal. Měl natolik odvahy, že z téměř osudového místa neprchal, co mu kolečka stačila, ale vrátil se a dunu podrobně prozkoumal.

Rover odkázaný na sluneční baterie občas zápolil s nedostatkem energie. Na vlastní kůži si zažil, jak vypadá marsovská bouře. Jeho dosud největším a vskutku převratným objevem byl nález minerálu jarositu.

Ten byl prvním neklamným důkazem, že i na Marsu kdysi dávno zurčely potůčky, tekly řeky a šplouchala jezera. Že Mars není vodyprostý pak potvrdily i další výzkumy.

Na Marsu se kdysi pravděpodobně rozkládal rozsáhlý oceán a se silnými solnými roztoky se lze na čtvrté planetě setkat dodnes.

Opportunity už na Marsu překonal maratónskou vzdálenost a přes určitá opotřebení pokračuje ve své spanilé jízdě dál. Nyní se dočkal již desátého prodloužení své mise.

Po téměř 45 kilometrech cesty při průměrné rychlosti jeden centimetr za vteřinu (méně než 0,04 km/hod.) rover dorazil do údolí zvaného na počest jeho výkonu Marathon.

Pro toto místo hovořily především dvě věci, sklon krajiny, která i v zimním období umožňovala vozítku slušný příjem energie ze Slunce, a také složení půdy.

Právě zde se nacházelo nemalé množství jílovitých minerálů, které jsou neklamnou stopou, že zde kdysi byla voda v kapalném stavu.

Marathon Valley měla původně být konečná stanice, ale nakonec je vše jinak. Opportunity se po splnění svých úkolů v Maratónském údolí vydá k jihu. Pokud se nevyskytnou problémy, měl by postupně dorazit k vrcholku zvanému Cape Byron.

Chystá se tak do míst, která dosud žádný pozemský aparát nenavštívil. Mimo jiné se zde chystá zkoumat zvláštní strouhy, u kterých není jasné, zda je vytvořil suchý led či tekoucí voda. A ta, jak se ukazuje, existovala na Marsu v minulosti celkem běžně.