„Je to vypočítavý prospěchář. Jakmile dosáhl významného postavení Hitlerova osobního lékaře, stal se ve svém povolání hodně nezodpovědný a líný. Víc ho zajímaly peníze a jeho postavení než samotná lékařská praxe.“

Tak charakterizuje doktora Theodora Morella (1886–1948) Hitlerův oblíbenec, architekt Albert Speer (1905–1981). Není zdaleka jediný z Hitlerových nejbližších spolupracovníků, kdo se na Morella dívá spatra.

Říšský maršál Hermann Göring (1893–1946) dá Morellovi výsměšnou přezdívku Říšský specialista na injekce –  kdykoliv v medicíně tápe, píchá pacientům nadměrné množství drog.

Ačkoliv Morellovy praktiky mnozí kritizují a mají ho za šarlatána, Hitler si ho nemůže vynachválit a nikdy na něj nedá dopustit.

Ze židovské rodiny?

Morell je s vůdcem v kontaktu prakticky denně celých devět let až téměř do jeho konce v berlínském bunkru. Jak je možné, že Hitler svému lékaři tak věří?

Je téměř jisté, že Morellova kontroverzní léčba vůdci zhorší zdraví a jeho značně neutěšený stav na konci války má na svědomí právě on. Theodor Morell je syn učitele základní školy. Jeho rodina je údajně částečně židovská, ale o tom Hitler nemá ani ponětí.

Za války slouží jako vojenský doktor a hned po ní v roce 1918 si otevře v Berlíně vlastní praxi.

Hitler ho má za génia

O dva roky později se ožení s bohatou herečkou  Hannelore Mollerovou a jeho profesionální hvězda začne stoupat. Nezvyklé medicínské postupy mají úspěch a Morell brzy léčí prominenty.

V roce 1933, když se Hitler dostane k moci, vstoupí do NSDAP. V roce 1936 ho Morell začne léčit kombinací vitamínů a mutaflorem, který pomůže Hitlerovi s žaludečními křečemi.

Nadměrnou plynatost zmírní obrovským množstvím pilulek doktora Koestera, které ovšem obsahují malé dávky jedů strychninu a atropinu. Díky lékům Hitlerovi ustoupí i zánětlivá vyrážka na nohou. Brzy si vsugeruje, že Morell je génius.

Odborník na syfilis

Podle zachovaných lékařských deníků předepisuje Morell vůdci podivuhodnou směs léků: velké dávky dextrinu (zdroj energie), kofein, kokain a pervitin. Drogy a jedy nejspíš zhorší i Hitlerovo rozhodování.

Někteří historici tvrdí, že za úspěch Morell vděčí i tomu, že úspěšně léčí syfilidu (kdo ví, s jakými pozdějšími následky), které se vůdce obzvlášť obává. Morell využije svého postavení, jak se dá.

Vůdce ho propustí až krátce před sebevraždou, spáchanou 30. dubna 1945. Doktor stihne odletět z obleženého Berlína, ale brzy ho dopadnou Američané. Vyšetřují ho, ale z žádných zločinů ho neobviní. Morell umírá o tři roky později kvůli silné obezitě a chatrnému zdraví.