Geniální toskánský fyzik a astronom Galileo Galilei přemýšlí, jak si zjednodušit každodenní život. Vedení záznamů o pozorováních husím brkem namáčeným v inkoustu ho otravuje.
Všudypřítomné kaňky, rozmazané stránky… „Snad naleznu vhodnější nástroj pro psaní,“ usmyslí si. Zkouší experimentovat s kuličkou. Jeho nápad zůstane zapomenut více než 300 let.
Maďarský vydavatel časopisu László Biró (1899–1985) jakoby četl myšlenky fyzika Galilea Galileiho (1564–1642) četl myšlenky. Zmuchlá stránku papíru, na které se právě objevila kaňka. „Dnes je to už po desáté.
Copak neexistuje pero, které by psalo, aniž by z něj neustále vytékal inkoust?“ Vztekle hodí papírovou kouli do koše. Nešťastné pero letí hned za ní.
Inspirace z tiskárny
Rozčilení ho přešlo. Spěchá do tiskárny kontrolovat nové číslo časopisu. Nešel by inkoust nahradit? Všímá si, jak rychle zasychá tiskařská barva. „Něco takového bych potřeboval.“ Barva ale je hustá a perem neprotéká. Jak to vyřešit?
Hrot pera nahrazuje kuličkou, kterou John J. Loud použil roku 1888 na značení kůže. Kulička se při pohybu otáčí a odebírá inkoust ze zásobníku. Ten se přenáší na papír. Roku 1938 Biró vynález patentoval.
Plány na komerční výrobu ale zkomplikovala světová politika. Z Evropy zmítané válkou prchá roku 1940 do neutrální Argentiny, kde si 10. června 1943 vlastnictví vynálezu potvrzuje.
Píše to vůbec?
Zima roku 1943. Úředník britské vlády Henry Martin přilétá do Buenos Aires. Ozvěny krvavých bojů druhé světové války sem dosud nedoléhají. Prochází se po obchodním bulváru. Nápaditě upravená výloha ho zláká k návštěvě papírnictví.
Zkoumavě si prohlíží sortiment zboží. Do oka mu padne podivné pero. „Mohu si ho prohlédnout?“ Rozpačitě obrací předmět v rukou. „To opravdu píše?“ ptá se nedůvěřivě. „Samozřejmě, vyzkoušejte si to.“ Prodavačka mu podává arch papíru.
Pero pro letce
Lehkostí psaní je překvapen. „Zabalte mi tři kusy.“ Balíček mizí v tašce. Vzpomene si na něj teprve po měsíci, když se vrací zpět do Londýna. V letadle přemítá o událostech a potřebuje si něco poznamenat.
Inkoustové pero se mu v této nadmořské výšce neosvědčilo. „Vyzkouším kuličkové pero. Uvidíme, co vydrží.“ Nevěří svým očím. Píše! Neovlivňují ho změny tlaku vzduchu!
„Bylo by ideální pro navigátory v letadlech“, napadne ho okamžitě, jak nový vynález využít pro britský válečný průmysl. Úřednická mašinérie se rozběhla. Britská vláda koupila roku 1944 patent na výrobu. Pro RAF se začala vyrábět pera značky Biro. Exkluzivní práva na ně v květnu 1945 získala společnost Eversharp Co.
