Výrazný pokrok v medicíně mimo jiné znamená nemalé prodloužení délky lidského života. V roce 1900 průměrný věk v Evropě 55 let, v roce 1935 se zvýšil na 60 let, v roce 1980 už na 72 let a v roce 2005 byl průměrný věk, kterého se lidé dožívají, 78 let.
V současnosti už průměrná délka podle předběžných údajů překročila osmdesát let.
Nárůst je to obrovský. V celosvětovém měřítku si nejdelší život užívají Japonci, Francouzi, Švýcaři či Italové. Češi mírně zaostávají, je to dáno především čtyřiceti léty vlády jedné strany a její neúctě k lidskému životu.
Tvrdá data Českého statistického úřadu ukazují, že zatímco mezi lety 1950 až 1990 na západě průměrný věk stoupal, v bývalém Československu stagnoval. Až od roku 1990 začala křivka průměrného věku v českých zemích i na Slovensku kopírovat vyspělé západní země.
Samotné prodlužování života není to nejdůležitější. Sice dlouhý, ale život plný nemocí a chorob není příliš kvalitní. Hlavní je to, aby člověk zůstal co nejdéle bez závažnějších zdravotních obtíží.
Nemálo odporníků označuje stárnutí společnosti za dobrou zprávu. Jednotlivé státy však musí přizpůsobit své zdravotnické a důchodové systémy i služby pro seniory.
V minulosti hrálo důležitou úlohu v prodlužování délky života zlepšování léčby nemocí srdce a cév. Tuto roli by měly převzít nové technologie v léčbě nádorových onemocnění.
Nedá se ovšem očekávat, že svět za pár let bude plný čilých stoletých babiček a dědečků, jak tvrdí někteří futurologové.
Podle odhadů demografů z Českého statistického úřadu by se v roce 2050 mohly Češky dožívat v průměru zhruba 85 let, Češi by pak mohli žít v průměru asi do 79 let. Medicína udělala v posledních letech neuvěřitelné pokroky.
Věci, které se třeba v osmdesátých letech zdály nemožné, se nyní stávají realitou. Jedním z posledních velkých úspěchů lékařské vědy je vypěstování umělé plíce v laboratorních podmínkách.
Tím se otevírají zcela nové možnosti pro lidi, které jejich vlastní plíce nějakým způsobem trápí. Na začátku bylo neštěstí dvou dětí, které zahynuly při autonehodě.
Jejich smrt však nakonec nebyla zbytečná, jejich plíce posloužily vědcům za základ nové pěstované tkáně. Vědci z jejich orgánů, které nebylo možné použít k transplantacím, ale jejichž části si zachovaly funkčnost, odstranily živé buňky.
Zbyl tak jakýsi plicní skelet tvořený kolagenem a elastinem, což jsou základní pojivové složky živočišných tkání. Tento základ byl ověšen buňkami z jiných plic a výsledek byl umístěn do vyživovací tekutiny.
Zde vydržel celý měsíc a dorostl do nových zrekonstruovaných plic. Podle vyjádření vědců z Texasu, kteří se tomuto problému věnují dlouhodobě, byly nové plíce růžovější a jemnější. Opakovaný experiment dospěl ke stejným výsledkům.
Jiný lidský orgán se podařilo vypěstovat z kmenových buněk australským vědcům. Jedná se o průlom, který by nejen měl zrychlit vývoj ledvinových medikamentů. Ledviny jsou nejčastěji transplantovaným orgánem.
To s sebou nese několik úskalí, od nedostatku dárců až po imunitní reakci.
Nyní by mohly transplantace ledvin zamířit do historie. Výzkumníci z ústavu pro molekulární biologii při Queenslandské univerzitě několik let zkoumal možnost přeměny kmenových buněk z lidské kůže v takzvaný organoid, tedy malou umělou napodobeninu skutečného orgánu.
Vypěstovaná ledvina je zatím malinká, měří jen několik milimetrů, ale nějak se začít musí. Už nyní Australané pracují na jejím zvětšení. „Je to poprvé, kdy se někomu podařilo dovést kmenové buňky do formy funkčních jednotek ledvin.
Vše vypadá jako stavba z Lega, která se přitom staví sama,“ podotkl Brandon Wainwright z Queenslandské univerzity.
