Pojďte s námi na nákup. Chodit nebudeme po obchodech, ale napříč staletími! A co budeme nakupovat? To teď není podstatné. Zajímat nás bude něco jiného – v čem to odneseme domů?
Ve starověku samozřejmě nevyrazíme do supermarketu, ale na tržnici. A s sebou si vezmeme… proutěný košík! Vyrobený může být z papyru, palmových listů nebo rákosu. Na obilí se však bude hodit spíš vak z lněného plátna. A na drobné předměty menší váček z kůže.
Kožené váčky byly nalezeny v hrobkách faraonů, ale i u obyčejných starověkých Egypťanů. A u sebe ho má třeba i slavná mumie Ötziho, který zamrzl před 5300 lety v Alpách. Minimálně 4000 let staré proutěné koše se pak dochovaly na území starého Řecka.
Kvalitní a trvanlivé materiály není třeba měnit ani ve středověku. S proutěnými koši a koženými brašnami se tak chodí nakupovat až do 19. století.
Papír s ušima
Tehdy už jsou obchody ve městech skoro na každém rohu. A co když košík zrovna s sebou nemáte? Pak vám tu rádi zabalí zboží do papírového sáčku!
Stroj na jejich výrobu sestaví v roce 1852 americký kněz a učitel Francis Wolle (1817–1893). Mají tvar obálky a zatím toho moc neunesou, vylepší je ale o 19 let později vynálezkyně Margaret Knightová (1838–1914), když k nim vymyslí ploché dno. A roku 1883 také Charles Stivell (1845–1919), který je doplní o skládané boky.
„Zákazníci pořád nejsou schopni odnést domů dost zboží,“ trápí však obchodníka s potravinami z Minnesoty Waltera Deubenera (1885–1980) a v roce 1912 ho napadne z každé strany sáčku vlepit šňůrku.
Dojde nejen ke zpevnění, ale provlečením šňůrek ven vzniknou uši! První papírová taška s ušima unese i 10 kg a brzy se jich prodá přes milion ročně.
Hoďte to do sítě!
Teď ale z Ameriky do Československa. Pokud vás tu někdo před sto lety pošle na nákup, možná vám kromě seznamu zboží vtiskne do ruky i malý balíček nití. Co to je? Přeci síťovka!
První vyrobí v roce 1926 podnikatel Vavřín Krčil (1895–1968) ze Žďáru nad Sázavou, který před tím slaví úspěch s módními síťkami do vlasů. Když v době krátkých sestřihů poptávka po těchto doplňcích klesne, napadne ho využít svou technologii na tašky.
A je to trefa do černého, síťovky z umělé příze si pro svou skladnost a až překvapivou nosnost získají oblibu nejen u nás. Míří do světa a brzy se dovážejí třeba i do Afriky.
Krčil si nenechá svou síťovku patentovat, proto ji začnou vyrábět i v jiných zemích a v 60. až 80. letech patří k nejpoužívanějším nákupním taškám vůbec. Proč pak už ne? Zrodí se jim velká konkurence…
Sláva plastu?
Už v roce 1933 udělají dva výzkumníci v chemickém závodu v britském městě Norwich chybu. Do vzorků ethylenu nechají proniknout stopové množství kyslíku.
Vznikne zcela nová látka s velmi nízkou hustotou, která se za druhé světové války hodí k potahování kabelů či na izolaci v letadlech.
V roce 1965 je polyethylen poprvé použit k výrobě tašky! Vynálezcem je švédský inženýr Sten Gustaf Thulin (1914–2006) a jeho taška má tak nízké výrobní náklady, že do 80. let zaplaví všechny supermarkety. Obchody za ně nemusí účtovat poplatky a zákazníci je vesele plní zbožím.
Vyrábějí se po miliardách, když v roce 1997 objeví mořský výzkumník Charles Moore (*1947) Velkou tichomořskou odpadkovou skvrnu. Její podstatnou část tvoří plastové tašky!
Do čeho si tedy nakoupíme teď? Možností je stále mnoho. Některé jdou cestou rozložitelných materiálů a recyklace, jiné přes alternativy, které lze použít znovu a znovu. Jako to měli nakupující už ve starověku.
