Zářijové lesy voní houbami a košíky se plní hřiby, bedlami i liškami. Jenže mezi nimi může čekat nenápadný zabiják. Muchomůrka zelená patří k nejjedovatějším houbám na světě a její největší zbraní není nápadná barva ani odporný zápach. Právě naopak, může vypadat docela obyčejně a její jed nezničí ani vaření.

Jed, který vypíná továrnu na bílkoviny. Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) obsahuje především amatoxiny, zejména alfa-amanitin. Ty se po požití dostávají krví do jater a pronikají přímo do jaterních buněk.

Tam blokují enzym RNA polymerázu II, který je nezbytný pro tvorbu RNA a následně bílkovin. Buňka tak přichází o schopnost vyrábět to, co potřebuje k přežití a postupně odumírá. Nejvíce trpí játra, ale poškození může zasáhnout také ledviny a další orgány.

Zrádnost spočívá v tom, že jed neudeří okamžitě. První potíže často přicházejí až po šesti a více hodinách, někdy ještě později. Člověk přitom může mít pocit, že už je houba dávno „za ním“. Ve skutečnosti se teprve rozjíždí pořádný problém.

Nejdřív průjem, potom děsivé ticho

Otrava typicky probíhá ve třech etapách. Nejprve přichází prudká gastroenteritida, bolesti břicha, zvracení a silný vodnatý průjem, který může způsobit těžkou dehydrataci. Potom nastává zrádné období, kdy se člověku může subjektivně ulevit.

Jenže zatímco žaludek se uklidňuje, játra mohou dál rychle selhávat. Během dalších dnů stoupají jaterní testy, objevují se poruchy srážení krve a může se přidat akutní poškození ledvin.

Ve třetí fázi, obvykle během několika dnů, hrozí selhání jater, poruchy vědomí, selhání více orgánů a smrt. O tom, jak dramatický průběh může otrava mít, svědčí i skutečné případy.

V České republice autoři studie Survey of Amanita phalloides poisoning: clinical findings and follow-up evaluation, publikované v roce 2007 v časopise Human &

Experimental Toxicology, rozebírali 34 potvrzených otrav, kde zaznamenali selhání jater u téměř čtvrtiny pacientů a dva lidé zemřeli pátý den po požití. Při těžkém poškození jater může být poslední možností transplantace.

Největší past? Myslet si, že houbu poznáte podle vzhledu

Muchomůrka zelená nemusí být sytě zelená. Klobouk může mít odstíny od zelené přes žlutozelenou až po hnědavou a v některých případech působí překvapivě nenápadně. Navíc nemá spolehlivý varovný zápach ani odpornou chuť, která by houbaře okamžitě zastavila.

Amatoxiny jsou odolné vůči teplu, tedy vaření, sušení ani jiné běžné zpracování z nich bezpečné houby neudělá. Pozor je proto nutné dávat hlavně na záměnu s jedlými druhy. Sebevědomé „já houby poznám“ je v tomto případě poměrně nebezpečná věta.

Při podezření na požití muchomůrky zelené nelze čekat, jestli se objeví příznaky. Okamžitě je nutné najít lékařská pomoc nebo toxikologické informační středisko a je důležité říct, že mohlo jít o muchomůrku zelenou.

Čím dříve se otrava rozpozná a začne léčit, tím větší je šance, že játra dostanou šanci přežít. V roce 2025–2026 například v severní Kalifornii zaznamenali 39 případů otrav amatoxiny; tři lidé potřebovali transplantaci jater a čtyři zemřeli.