Říká se, že diamanty jsou věčné, což se o tělesné schránce vašeho zemřelého příbuzného zrovna dvakrát říct nedá.

Pokud navíc váš blízký miloval záři reflektorů, proměna v blyštivý drahokam je pro něj ideální šancí, jak být i po smrti středem absolutní pozornosti.

No řekněte sami: Není lepší tchyni hrdě nosit na prsteníčku než ji mít navždy schovanou v prachu na krbové římse?

Změnit lidské ostatky v zářící drahokam představuje fascinující triumf moderní vědy, který propojuje hluboké emoce s pokročilým inženýrstvím. Tento proces dokáže přeměnit organický uhlík z kremačního popela na stoprocentně pravý, laboratorně pěstovaný diamant.

Celá transformace probíhá ve specializovaných komorách, kde vědci s absolutní precizností napodobují extrémní geologické podmínky panující hluboko v zemském plášti.

Výsledkem je klenot s identickými chemickými, fyzikálními i optickými vlastnostmi, jaké mají přírodní diamanty těžené z hlubin země.

Důležité je izolovat uhlík

Prvním a nejnáročnějším krokem je izolace čistého uhlíku ze zhruba 500 gramů kremačního popela. Lidské tělo sice obsahuje velké množství uhlíku, ale většina z něj během spalování unikne ve formě oxidu uhličitého.

V popelu zbývají přibližně 1 až 5 procent tohoto prvku. Vědci nejprve vzorek podrobí chemické analýze a následně pomocí horkých kyselin a vakuového zahřívání odstraní nežádoucí soli, těžké kovy a vápník.

„Každá země má své vlastní kremační tradice, což ovlivňuje složení popela. Analýza je proto naprosto zásadní,“ vysvětluje Frank Ripka, technický ředitel švýcarské laboratoře Algordanza.

Jakmile je dosaženo čistoty kolem 99 %, izolovaný uhlík se ve vakuu při teplotách přesahujících 2 500 °C transformuje na grafit, který má ideální krystalickou strukturu pro následný růst drahokamu.

Když probíhá syntéza

Následuje klíčová fáze syntézy pomocí technologie HPHT (High Pressure High Temperature). Výzkumníci vloží grafitový prášek společně s mikroskopickým diamantovým zárodkem a kovovým katalyzátorem (nejčastěji směs železa, niklu či kobaltu) do hydraulického lisu.

Zde zařízení vyvine monumentální tlak přesahující 5 až 6 gigapascalů (přibližně 870 000 liber na čtvereční palec) a teplotu kolem 1 300 až 1 600 °C.

V tomto pekle se kovový katalyzátor roztaví a začne rozpouštět čistý uhlík z grafitu. Rozpuštěné atomy uhlíku poté pomalu migrují směrem k diamantovému zárodku, kde začínají krystalizovat v dokonalé krychlové soustavě.

Krystal roste tempem pouhých 0,5 až 1 miligramu za hodinu, což znamená, že proces trvá několik týdnů až měsíců.

Zbarvení ovlivňuje bór

Finální fáze spočívá v mechanickém opracování surového kamene. Když vědci diamant z lisu vyjmou, očistí ho od zbytků kovů a předají zkušeným brusičům. Ti surový krystal ručně vybrousí do požadovaného tvaru, například briliantu.

Výsledný šperk má často jedinečný namodralý odstín. „Každý diamant je mírně odlišný a naprosto unikátní,“ potvrzuje Rinaldo Willy, zakladatel společnosti Algordanza.

Zbarvení totiž ovlivňuje stopové množství bóru, které v kostech zesnulého zůstalo a integrovalo se přímo do krystalové mřížky nového diamantu.