Autobus se sotva rozjede a některé děti už blednou. O pár sedadel dál jejich spolužáci bez problémů čtou nebo si hrají na mobilu. Proč někomu cestování nevadí, zatímco jinému se udělá špatně už po několika minutách? Překvapivá odpověď nespočívá v žaludku, ale v mozku.

Kinetóza může potrápit téměř kohokoliv. Zatímco někdo bez problémů zvládne týdenní plavbu přes rozbouřené moře, jinému stačí prudší kmitnutí kamery při videohovoru. Rozhodující totiž není jen síla pohybu, ale také to, jak na něj reaguje náš organismus.

Co tedy způsobuje, že jeden člověk je náchylnější než druhý? A dá se nepříjemným pocitům vůbec předcházet?

Tři zdroje informací

Kinetózu obvykle spouští pohyb, nejčastěji dopravních prostředků anebo adrenalinových atrakcí v zábavním parku. Někdo ji pocítí na houpačce na dětském hřišti, jiný při jízdě autem, na lodi nebo třeba na surfovém prkně.

Projevy jsou různé – od lehkého pocitu nevolnosti přes studený pot a závratě až po zvracení. Za vším stojí takzvaný smyslový konflikt. Mozek neustále vyhodnocuje informace ze tří důležitých systémů:

očí, vnitřního ucha a tělesných senzorů v kloubech, svalech a šlachách. Pokud všechny zdroje hlásí totéž, tělo se bez problémů orientuje.

Potíže nastanou ve chvíli, kdy si jednotlivé signály odporují. Typickým příkladem je jízda autobusem. Zatímco vnitřní ucho a svalové senzory zaznamenávají otřesy, zrychlování a zatáčení, oči fixované na nehybný vnitřek vozu hlásí, že se nehýbete.

Mozek se v této situaci ocitne v nejistotě. Výsledkem pak může být nepříjemná reakce celého organismu: mozek vyhodnotí tento zmatek jako stav otravy a pokusí se tělo zbavit domnělých toxinů vyvoláním zvracení.

Kdo je nejvíce ohrožený?

Kinetóza je velmi běžná a její intenzitu ovlivňuje několik faktorů: věk, genetická výbava i okolní prostředí. Nejčastěji trápí děti mezi sedmi a dvanácti lety, v dospělosti se u mnoha lidí postupně zmírní.

U žen se může objevovat častěji během těhotenství, před menstruací nebo v období menopauzy, kdy svou roli hrají hormonální změny. Ve vyšším věku se citlivost může opět zvýšit, protože rovnovážné senzory ve vnitřním uchu postupně slábnou.

Vyšší náchylnost mají také lidé trpící migrénami nebo úzkostmi. Ani ti, kteří jsou pohybu při cestování vystaveni dlouhodobě – například námořníci, letci nebo astronauti – však nejsou zcela chráněni.

U některých z nich se objevuje zvláštní forma kinetózy, která se neprojevuje typickou nevolností, ale především silnou ospalostí, podrážděností, změnami nálad nebo apatií.

Jak předcházet kinetóze

I když dokáže kinetóza cestování značně znepříjemnit, existuje několik způsobů, jak její projevy zmírnit. Odborníci doporučují před cestou lehce se najíst a vyhnout se přitom těžkým jídlům nebo alkoholu. Prázdný žaludek totiž nemusí být při cestování výhodou.

Pomáhá také zaměřit se na stabilní bod v prostoru nebo zvolit místo, kde jsou pohyby dopravního prostředku nejméně výrazné. V autobuse je obvykle lepší sedět vpředu, ve vlaku po směru jízdy a v letadle poblíž křídel, kde jsou otřesy menší.

Léky proti kinetóze je nutné užít ještě před začátkem cesty – pokud se nevolnost už rozvine, jejich účinek bývá omezený.

Pomoci může také čerstvý vzduch, zázvorové pamlsky nebo limonáda, dostatečný příjem tekutin a jednoduchý trik: opřít hlavu o sedadlo, aby se zmírnil rozdíl mezi tím, co vidí oči, a tím, co vnímá vnitřní ucho.

Překvapivě může být velmi užitečný také poslech jemné, uklidňující nebo naopak veselé hudby. Studie z roku 2025 ukazuje, že může snížit kinetózu až o polovinu.