I současný kosmopolitní a dobře organizovaný Istanbul nemá s rizikem požárů nikdy vyhráno. Jen těžko si tak člověk dokáže představit, jaká požární rizika skrýval Istanbul časů minulých.

Jak čelilo město v minulosti potenciální ohnivé katastrofě a proč jsou zde stále tolik obávány měsíce smaženého lilku?

První hasičský sbor se v Istanbulu objevuje v roce 1714 a skládá se z osmanských vojáků – janičářů. Jednalo se o příslušníky elitní pěchotní jednotky osmanské armády rekrutovaných z nemuslimského obyvatelstva Osmanské říše, především z řad Slovanů na Balkáně. Šlo o první moderní stálou armádu v Evropě.

Janičáři v roli hasičů

V jednotkách janičářů sloužili nejen stateční, ale i zvídaví lidé. S janičáry je tak spojována i první konstrukce hasičské ruční pumpy, která se ve městě na Bosporu objevila. V turečtině byla označována jako tulumba.

Jednotky, které takové pumpy používaly, se nazývaly tulumbacilar – brigáda na čerpání vody.

Tyto hasičské jednotky fungovaly v letech 1714–1827. Příslušníci tulumbacilar byli dobře organizovaní. Neměli sice klasický stejnokroj, ale na oděvu měli značku, která je řadila ke konkrétnímu oddílu a městskému okrsku.

Hlídky na požárních věžích

Istanbul byl již v minulosti rozlehlým městem. Jak v takové husté městské zástavbě zajistit, aby byl požár včas zpozorován a mohl být vyhlášen poplach hasičským jednotkám? V Istanbulu tuto problematiku řešily požární věže. Některé se dochovaly do současnosti.

Příkladem je věž Galata s výškou necelých šedesát sedm metrů. Ve své době se jednalo o nejvyšší stavbu ve městě. Od roku 1717 se věž stala oficiální hasičskou pozorovatelnou.

Spatřený požár byl osádkou věže signalizován vlajkami (v denní době) a lucernami (v noci). Další dochovanou hasičskou istanbulskou požární věží je Beyazit. Ta má dokonce výšku plných osmdesát pět metrů.

Postavena byla v roce 1828. Pozorovatelna na vrcholu věže měla plochu 50 metrů čtverečních. Výhled do všech stran zajišťovalo třináct kulatých oken.

Měsíce smaženého lilku

O tom, jak tradice a zvyky určité kultury ovlivňují vznik požárů, svědčí i tzv. měsíce smaženého lilku, které jsou charakteristické pro některé oblasti Turecka včetně Istanbulu.

Jde o to, že v tomto letním období Turci ve velkém připravují a konzumují svůj oblíbený pokrm – smažený lilek.

Ale znáte to, tak dlouho se lilek smaží, až se držadlo pánve utrhne a olej vzplane. Při jednom jediném požáru, za který mohl smažený lilek, vyhořelo v minulosti v Istanbulu 110 budov! Co říci na závěr?

Snad jen, jak je skvělé, že náš oblíbený smažený sýr nikdy nedosáhl pochybného věhlasu istanbulského lilku, co říkáte?!