Lidé a koně spolu koexistují tisíce let, ale tajemství jejich hlasu rozluštili vědci teprve nedávno. Výzkumy ukazují, že koně při řehtání používají naprosto unikátní techniku.
Dokážou totiž v jeden moment zpívat i pískat, kvůli čemuž jejich hrtan funguje jako dokonalý dechový nástroj.
Řehtání je zvuk, který zná každý. Stačí jediný výdech, jeden přerušovaný tón a okamžitě víme, že někde poblíž je kůň. Přesto věda dlouho netušila, jak tento ikonický zvuk vlastně vzniká.
Až moderní výzkumy ukazují, že řehtání je mnohem složitější, než se kdy myslelo, a že koně při něm používají techniku, která nedávno uvedla odborníky v úžas.

Dvě frekvence, jedno tělo
Když vědci analyzují řehtání pomocí akustických modelů a vysokorychlostních kamer, narazí na zvláštní paradox. Tento zvuk má dvě odlišné frekvenční složky: hlubokou, která odpovídá velikosti koně, a překvapivě vysokou, která by se hodila spíše k malému savci.
A právě vysoká složka je záhadou. Hlasivky koně totiž nedokážou vibrovat tak rychle, aby ji vytvořily běžným způsobem. Něco tu nesedí… A tak vědci začínají pátrat. Ukazuje se, že oba tóny vznikají přímo v hrtanu.
Kůň dokáže současně „zpívat“ hlasivkami a zároveň vytvářet aerodynamické pískání v úzké štěrbině mezi hrtanovými chrupavkami. Nosní dutiny zvuk jen upravují, ale nevytvářejí.
Dá se tedy říct, že kůň je vlastně živý dechový nástroj – v podstatě současně zpívá i píská.

Helium a koňské hrtany
Aby vědci zjistili, odkud se vysoké tóny v řehtání berou, rozhodnou se provést opravdu neobvyklý experiment. Pracují s koňskými hrtany získanými z masného průmyslu a foukají přes ně vzduch. Nejprve slyší jen hluboké tóny.
Teprve když hrtan mechanicky stlačí, aby napodobili svalové kontrakce živých koní, vytvoří se úzká štěrbina a náhle se rozezní i ona tajemná vysoká frekvence. Pak přichází test s heliem.
Protože se v heliu zvuk šíří mnohem rychleji než ve vzduchu, aerodynamické pískání zní výrazně výš, zatímco frekvence kmitání hlasivek se téměř nezmění. Díky tomu mohou vědci přesně určit, která část hrtanu vytváří který tón.
Výsledek je fascinující: kůň má v hrtanu speciální „píšťalkový“ mechanismus, který zatím u jiných velkých savců dosud nebyl zaznamenán.

Řehtání jako řeč emocí
Řehtání není jen obyčejný zvuk, ale komunikační signál, který nese překvapivě mnoho informací.
Koně mění délku řehtání, poměr vysokých a nízkých tónů, intenzitu i rytmus výdechu podle toho, zda jsou nervózní, vzrušení, osamělí, radostní, nebo zrovna volají své druhy.
Vysoké tóny často souvisejí s napětím či nejistotou, zatímco hlubší složky se objevují při kontaktu se známými jedinci.
Řehtání je tedy mnohem blíž řeči, než si běžně uvědomujeme. Vědci navíc zjišťují, že divocí koně Převalského tento dvojitý tón ovládají také, zatímco osli či zebry vysokou složku postrádají.
V rámci stáda lze navíc rozpoznat hlas jednotlivého koně. Je až s podivem, že lidstvo dokázalo postavit pyramidy, přistát na Měsíci a udělat obrovské pokroky v medicíně, ale tomu, jak přesně řehtá kůň, jsme porozuměli až teď.