Olympijský bojkot: Když státy trucují

Olympijské hry mají být nepolitickým zápolením sportovců a symbolem míru, rovnoprávnosti, demokracie a internacionalismu. Některé však přesto svými špinavými prackami poznamenají politické třenice. A někdy prostě nejde ani v takový svátek mlčet a neprotestovat.

Slogan „Rusáci domů!“ je toho roku v Maďarsku na kždém rohu. A od té doby se toho u Rusáků příliš nezměnilo.

První politické K.O.

Kdy: 1956

Kde: Melbourne, Austrálie

Kdo: Nizozemsko, Švýcarsko, Španělsko, Čína,

V roce 1956 politika poprvé otevřeně pošpiní olympijský ideál disciplínu zvanou bojkot. Tedy rozhodnutím jednoho či více států o neúčasti na sportovním svátku.

Nizozemsko, Švýcarsko a Španělsko odřeknou účast na protest proti invazi Sovětského svazu do Maďarska a krvavém potlačení povstání. „Potichu nezůstali ani diváci.

Okázale se fandilo Maďarům a stejně ostentativně nefandilo Rusům,“ vzpomíná pamětník Miroslav Trojanovský. Není to jediný konflikt, který účast na OH ovlivní.

Dalším je Suezská krize, invaze britské, francouzské a izraelské armády do Egypta s cílem zabránit znárodnění Suezského průplavu.

USA a Sovětský svaz ji sice politickým i ekonomickým nátlakem zastaví, Egypt, Irák a Libanon však přesto na protest odmítnou své sportovce vyslat. Šest trucujících nakonec doplní Čína. To když zjistí, že dorazila také výprava zastupující stát Formosa.

Což je Tchaj-wan, který Čína považuje za své území. Když MOV (Mezinárodní olympijský výbor) odmítne požadavek tchajwanskou výpravu vyloučit, nařizuje čínské vedení své výpravě sbalit se a odjet.

V Olympijské vesnici chybí sportovcí celé řady afrických států.

Olympiáda bez Afriky

Kdy: 1976

Kde: Montreal, Kanada

Kdo: Kongo a další.

Těsně před zahájením Olympijských her vyzývá k bojkotu zástupce Konga Jean-Claude Ganga (*1934). Protože MOV odmítl požadavek afrických států zakázat účast Novému Zélandu.

Důvodem měla být novozélandská ragbyová reprezentace, která si krátce předtím dovolila sehrát několik přátelských utkání v Jihoafrické republice, kde vládne rasistický systém apartheidu. „Rozhodnutí MOV bylo správné.

Ragby nebylo olympijským sportem a turné po JAR bylo záležitostí ragbyového svazu,“ hodnotí kanadský novinář Nathan Gosselin.

Ganga však řeční a jedná tak intenzivně, že se ke Kongu nakonec přidává dalších 27 převážně afrických zemí (zůstanou jen Senegal a Pobřeží slonoviny).

Mnohé země už přitom mají výpravy na místě a sportovci Kamerunu, Egypta, Maroka a Tuniska se dokonce účastní prvního dne soutěží. Afričtí sportovci tak přicházejí o řadu medailí, zejména v běžeckých disciplínách, kterým dominují.

Nejvýraznější ztrátou je patrně očekávaný souboj dvou mistrů světa v běhu na 1500 m – Tanzánce Filberta Bayie (*1953) a Novozélanďana Johna Walkera (*1952). A Ganga?

Po řadě skandálů, mezi nimiž nechybí zneužívání pravomoci nebo podvody, ho nakonec z MOV vyhodí.

Míša hořce zaplakal, protože když Rusové vtrhli do Afghánistánu, 62 států se rozhodlo, že do Moskvy na olympiádu nepojede.

Míša doplatí na Afghánistán

Kdy: 1980

Kde: Moskva, Sovětský Svaz

Kdo: USA, Japonsko, Kanada a další.

Může to být šance předvést v nejlepším světle socialistický blok. A tak se staví, trénuje a buduje jako o závod. Jenže půl roku před zahájením her Sovětská armáda vtrhne do Afghánistánu. Reakce na sebe nechá čekat.

Americký prezident Jimmy Carter (*1924) vyzývá svět k bojkotu olympiády, pokud se Rusové z Afghánistánu nestáhnou. Nestáhnou, a k bojkotu se přidá 62 států. Od Japonska a Kanady, přes Jižní Koreu a Izrael, až po SRN a většinu islámských zemí.

Některé státy svou podporu vyjádří pouze neúčastí na slavnostním zahájení her, jiné nepřijedou vůbec, některé, jako třeba Velká Británie, sportovcům umožní cestu jako soukromým osobám, které nezastupují svou zemi a účastní se her pod olympijskou vlajkou.

Sovětská televize pak na oplátku ignoruje během přenosu ze slavnostního zahájení výpravy pochodující pod olympijskou vlajkou a později i některé sportovní výkony. Nevraživost se však projevuje i na stadionech.

Příkladem za všechny může být polský skokan o tyči Władysław Kozakiewicz (*1953) na něhož sovětští diváci po světovém rekordu (5,78 m) pískají a on jim odpoví obscénním gestem.

Na protesty zuřících Rusů pak polští funkcionáři reagují vysvětlením o svalové křečí. A dlouhým nosem. Téhož roku je totiž Kozakiewicz zvolen polským sportovcem roku a je mu udělen Řád Polonia Restituta.

O čtyři roky později se nezůčastní socialistické státy, kterým to zakáže Moskva, dotčená bojkotem za Afgánistán.

Odveta za Moskvu

Kdy: 1984

Kde: OH Los Angeles

Kdo: Sovětský Svaz, Československo a další.

Odveta přichází o čtyři roky později, kdy se koná Olympiáda v Americkém Los Angeles. Tentokrát je trucující Sovětský svaz, který se rozhodne hry bojkotuje.

Protože se „bojí o bezpečnost svých sportovců v atmosféře protikomunistické hysterie ovládající USA.“ Na povel Moskvy samozřejmě svou účast odvolá také celý socialistický blok včetně Kuby, Vietnamu a bohužel také Československa.

Jediní, kdo tehdejšímu ruskému vládci Juriji Andropovovi (1914–1984) ukáží prostředník, jsou Rumuni, Jugoslávci a Čína. Českoslovenští sportovci nemají šanci, přestože do poslední chvíle není jasno.

Příprava pokračuje i když komunističtí předáci už začínají vymýšlet argumenty proti účasti. Dokonáno je v květnu, kdy Moskva rozhodne o bojkotu a „doporučí“ stejný postup ostatním svým vazalům.