Existuje zahrada, kam se nechodí obdivovat růže pro romantiku, ale spíš s lehkým mrazením v zádech. Jmenuje se Poison Garden v areálu Alnwick Garden v Anglii a je to místo, kde cedule „Nesahejte“ není dekorace, ale docela dobrý životní plán.

Roste tu totiž kolekce rostlin, které by v jiném kontextu mohly klidně hrát hlavní roli v detektivce.

Za vznikem této neobvyklé zahrady stojí Jane Percy, vévodkyně z Northumberlandu, která na počátku 21. století oživuje rozsáhlý zanedbaný areál u Alnwick Castle.

Místo klasické „bezpečné“ botanické zahrady ale přichází s nápadem, který zvedá obočí i zkušeným zahradníkům: vytvořit sbírku jedovatých a nebezpečných rostlin.

Cíl není šokovat, ale vzdělávat, ukázat, že příroda není jen krásná, ale i velmi důrazná, když ji člověk podcení. Zahrada se otevírá veřejnosti v roce 2005 a rychle se stává jednou z nejnavštěvovanějších částí celého areálu.

Návštěvníci do ní vstupují výhradně s průvodcem a za železnou branou se okamžitě mění atmosféra: humor zůstává, ale respekt výrazně vzrůstá. Najdete tu více než stovku jedovatých rostlin. Pikantní je, že některé z nich možná rostou i u vás za plotem. Znáte jejich účinky?

Pohádková květina skrývá smrtelný jed

Uvnitř zahrady roste směs rostlin, které by botanický laik raději neměl ochutnávat ani omylem.

Najdete tu rulík zlomocný (Atropa belladonna), který v minulosti sloužil i jako jed i kosmetický prostředek, prudce jedovatý bolehlav (Conium maculatum), známý z antických příběhů o Sokratovi, nebo skočec obecný (Ricinus communis), jehož semena obsahují ricin, jednu z nejtoxičtějších přírodních látek vůbec.

Nechybí ani durman, oměj šalamounek nebo náprstník, který sice vypadá jako pohádková květina, ale v těle umí výrazně rozhodit srdeční rytmus. Například ten bývá často ozdobou i našich zahrad. Nechybí tu také i u nás oblíbený rododendron.

Jeho listy totiž obsahují grayanotoxin, který při konzumaci napadá nervový systém člověka.  Průvodci přitom návštěvníkům s lehkou ironií připomínají: „Tahle zahrada vás může zabít, ale jen když budete opravdu, opravdu neposlušní.“

Nesahat, to je ten účel

Celé místo ale není temnou atrakcí, spíš chytrou lekcí o respektu k přírodě. Zahrada ukazuje, že jedovaté rostliny nejsou „zlé“, jen chemicky velmi upřímné. Mnohé z nich mají lékařské využití, jiné formovaly historii medicíny i jedů.

Návštěvníci odcházejí s pocitem, že právě viděli botanickou verzi varovného trojúhelníku, krásnou, fascinující a trochu neklidnou zároveň. A možná si při odchodu automaticky nesahají na žádnou neznámou rostlinu v parku. Což je vlastně přesně ten účel.

„Čekal jsem botanickou zahradu, ale tohle je spíš živá učebnice jedů a překvapivě mě to baví,“ říká jeden z návštěvníků při odchodu. Jiný se směje, ale přiznává:

„Průvodce říkal, že některé rostliny téměř zabíjejí už dotykem… a já jsem najednou nevěděl, kam s rukama.“ A třetí dodává: „Je to fascinující, krásné, trochu strašidelné a rozhodně si potom dvakrát rozmyslíte, co v přírodě ochutnat.“