Nemusíte jezdit do Jižní Ameriky, abyste si prohlédli monumentální skalní paláce, které po sobě zanechaly dávné civilizace. Jeden z nich najdete i na Balkáně. Ohromí vás nejen rozlehlostí, ale také barvitou historií i legendami. A nádherné hory okolo jsou kulisou, která toto místo skvěle doplňuje.
Na jihu dnešního Bulharska, v pohoří Rodopy, se zvedá skalní komplex, který si vysloužil přezdívku evropské Machu Picchu. Perperikon je místem, kde se po tisíciletí prolínají náboženství, moc i tajemství.
Podle legend zde v dávných dobách kněží předpovídají budoucnost – a jejich věštby prý slyší i slavný vojevůdce a panovník Alexandr Veliký (356–323 př. n. l.). Některé příběhy dokonce tvrdí, že právě zde má být potvrzena jeho budoucí vláda nad rozsáhlou říší.
Posvátné místo
Na první pohled působí Perperikon jako změť skal a ruin. Ve skutečnosti jde o rozsáhlý komplex vytesaný přímo do kamene, jehož historie sahá až do hluboké minulosti. Už ve střední době bronzové (kolem 1500 př. n.
l.) zde vznikají první svatyně spojené s kultem Slunce. Lidé sem přicházejí obětovat bohům a hledat u věštců odpovědi na otázky, které přesahují jejich každodenní život.
Skalní oltáře, vytesané kanálky i nádrže na tekutiny naznačují, že zde ve své době probíhají složité rituály, při nichž hraje roli oheň, víno i krev obětních zvířat. Místo tak není jen duchovním centrem, ale i důležitým bodem setkávání různých kultur.
Zlom přichází v pozdním starověku, kdy se z posvátného místa postupně stává opevněné město. Na vrcholu kopce vyrůstá monumentální palác, který slouží jako sídlo vládců i centrum náboženského života.
Za hranice a ještě dále
Komplex se rozrůstá o obytné části, skladiště i obranné prvky a získává podobu skutečného skalního města. Právě zde se podle některých historiků nachází slavná svatyně boha Dionýsa, kde kněží pronášejí věštby podobně jako v řeckých Delfách.
Zprávy antických autorů naznačují, že tato svatyně patří k nejvýznamnějším v celé oblasti a její vliv přesahuje hranice regionu. S příchodem Římanů význam Perperikonu neklesá, ale naopak roste. Město se stává důležitým správním i náboženským centrem oblasti.
Římané i pozdější Byzantinci komplex rozšiřují, opevňují a přizpůsobují svým potřebám. Vznikají nové hradby, komunikace i reprezentativní prostory, které propojují jednotlivé části areálu.
V raně křesťanském období zde dokonce vyrůstají kostely, což dokládá proměnu náboženského života i schopnost místa přizpůsobit se novým duchovním směrům.
Kameny plné historie
Postupem času však jeho význam slábne. Politické změny, přesun obchodních tras i nestabilita regionu vedou k tomu, že místo postupně ztrácí svůj lesk. Po osmanském dobytí roku 1371 je Perperikon definitivně opuštěn.
Skalní město zarůstá vegetací a po staletí zůstává skryté před světem. Teprve moderní archeologové začínají po roce 2000 systematicky odhalovat jeho rozsah a význam a potvrzují, že jde o jeden z největších a nejstarších skalních komplexů v Evropě.
Dnes Perperikon znovu ožívá, tentokrát však jako fascinující památka, která láká návštěvníky z celého světa. Odkryté paláce, svatyně i ulice dávají tušit někdejší slávu tohoto místa, zatímco okolní krajina Rodop dodává lokalitě téměř mystickou atmosféru.
