Když v listopadu 1952 umírá první izraelský prezident Chaim Weizmann, mladý stát hledá osobnost, která by měla obrovskou morální autoritu a respekt po celém světě. Volba padne na nejslavnějšího vědce planety Alberta Einsteina. Autor teorie relativity tehdy žije v americkém Princetonu.
Je 17. listopadu 1952 a izraelský velvyslanec ve Spojených státech Abba Eban (1915-2002) přichází do Einsteinova domu v Princetonu se zvláštním poselstvím.
Izraelská vláda premiéra Davida Ben Guriona (1886-1973) chce, aby se novým prezidentem stal právě Albert Einstein (1879-1955). Funkce prezidenta je v Izraeli převážně reprezentativní, přesto má obrovský symbolický význam.
Einstein je pro mnoho Židů zosobněním vzdělanosti, humanity i přežití po hrůzách druhé světové války. Nabídka proto není jen politickým krokem, ale i silným gestem. Velvyslanec údajně vědci říká:
„Váš souhlas by přinesl našemu národu hlubokou čest.“ Einstein je překvapený. Ačkoli podporuje vznik Izraele a dlouhodobě pomáhá židovským organizacím, nikdy neusiluje o politickou kariéru.
Neumí dokonale hebrejsky
Odpověď nepřichází okamžitě. Einstein si uvědomuje vážnost celé situace a několik dní o ní přemýšlí. Nakonec ale izraelské vládě posílá zdvořilý, ale jednoznačný dopis.
„Jsem hluboce dojat nabídkou našeho státu Izrael a zároveň zarmoucen a zahanben, že ji nemohu přijmout,“ píše. Důvodů má hned několik. Především se necítí být politikem.
„Celý život se zabývám objektivními záležitostmi, a proto postrádám přirozené schopnosti i zkušenosti pro jednání s lidmi a výkon oficiálních funkcí,“ vysvětluje. Je mu už třiasedmdesát let, zdraví mu slábne a veřejný život ho vyčerpává.
Přátelům navíc přiznává, že neumí hebrejsky natolik dobře, aby mohl reprezentovat stát, jehož kultura a politika se rychle mění.
Politika je přítomnost, rovnice věčnost
Einsteinovo odmítnutí vyvolává po celém světě obrovský rozruch. Mnozí si neumějí představit, že by někdo takovou nabídku odmítl. Jenže slavný fyzik netouží po moci ani po politických funkcích.
Místo stěhování do prezidentského paláce zůstává v Princetonu mezi knihami, rovnicemi a studenty. „Politika je pro přítomnost, ale rovnice jsou pro věčnost,“ pronese už dříve v jednom ze svých slavných výroků. Izrael nakonec zvolí svým druhým prezidentem Jicchaka Ben Cviho (1884-1963).
