Když se řekne Isaac Newton, většina lidí si představí gravitaci, padající jablko a základy moderní fyziky. Jenže slavný vědec skrývá ještě jednu tvář.

Po nocích zavírá dveře své laboratoře, taví kovy, zapisuje šifrované poznámky a studuje staré hermetické texty. Alchymii věnuje obrovské množství času, možná stejně nebo dokonce více než fyzice.

Žije v době, kdy hranice mezi vědou, filosofií a mystikou ještě není pevně oddělená. V 17. století není alchymie vnímána jen jako naivní snaha vyrábět zlato. Mnozí učenci ji pokládají za cestu k pochopení skrytých zákonů přírody.

Proto Isaac Newton (1643-1727) shromažďuje stovky alchymistických rukopisů, opisuje tajné symboly a vytváří tisíce stran poznámek. Moderní badatelé odhadují, že po sobě zanechává více textů o alchymii a teologii než o matematice a fyzice.

V laboratoři experimentuje s rtutí, olovem či antimonem a snaží se odhalit takzvaný „filosofický princip,“ sílu, která má vysvětlovat proměny hmoty.

Poslední z mágů

Dlouhá staletí o této části jeho života téměř nikdo neví. Newton své alchymistické pokusy pečlivě tají. V Anglii je totiž výroba zlata bez souhlasu koruny nelegální a alchymie zároveň může poškodit pověst seriózního vědce.

Teprve ve 20. století historici objevují rozsáhlé rukopisy, které ukazují, jak hluboce je Newton do alchymie ponořený.

Britský ekonom John Maynard Keynes, který část dokumentů koupí v aukci, později slavně prohlásí, že Newton není „prvním mužem věku rozumu“, ale spíše „posledním z mágů“. Newton totiž nehledá jen chemické reakce.

Věří, že vesmír řídí neviditelné síly a že starověké texty obsahují ztracené poznání o fungování světa.

Souvislost neviditelných sil s gravitací

Otázka, zda Newton věnuje více času alchymii než fyzice, nemá úplně jednoduchou odpověď. Dochované rukopisy ale naznačují, že alchymistickým studiím skutečně obětuje obrovskou část života.

Historikové z Indiana University například upozorňují, že jeho alchymické texty čítají miliony slov.

Někteří odborníci dokonce tvrdí, že bez alchymie by Newton možná nikdy nedospěl k představě neviditelných sil, které působí na dálku, tedy ani ke gravitační teorii.

Jiní badatelé jsou opatrnější a zdůrazňují, že Newton odděluje mystické spekulace od matematických důkazů. Jisté však je, že alchymie pro něj nepředstavuje okrajový koníček. Je součástí jeho snahy odhalit skrytý řád vesmíru.

A právě to z Newtona činí mnohem složitější a tajemnější osobnost, než jak ji ukazují školní učebnice.