Čtyři muži se setkají ve stínu hradeb. Jen měsíční světlo dopadá na rovný plácek. Všichni jsou zachmuření, tiší. Není potřeba slov. Pak snědý dlouhán s hustými kadeřemi odhodí plášť a vezme do ruky kord. „Jsem připraven, pane,“ pronese.

I muž naproti němu vezme do ruky zbraň. Souboj může začít.

Oba se postaví do střehu, zatímco sekundanti stojí opodál. Následuje šermířský pozdrav. A pak už se oba přikrčí a namíří čepele proti sobě. Nejsou nijak skvělí šermíři, ani jeden z nich, ale žádal si to doby zvyk, aby se muž uměl bít.

Krouží kolem sebe, krok za krokem. Posun, úkrok, výpad! Čepele o sebe zazvoní. Sek na rameno, sek na hlavu, bod do hrudi. Krev! Jeden z mužů se hroutí k zemi, na rtech se mu objeví krvavé bublinky. Po chvíli vydechne naposledy. Jenže druhý muž se neraduje.

Píše se rok 1591 a na Pražském hradě sedí císař Rudolf II. (1552–1612). Miluje alchymii a nenávidí, když někdo porušuje jeho příkazy. Jeden takový přísně zakazuje souboje.

Je to logické – urození páni se mají bít s nepřítelem a ne mezi sebou, protože tak podrývají autoritu soudů. A ani v tomto případě nemá vítěz souboje naději – přestože je oblíbeným císařovým alchymistou.

„Mister, musíte zmizet,“ nakloní se k němu jeho sekundant. A tak se slovutný magistr Edward Kelley (1555–1597) dává na útěk. Alespoň tak praví pověst, ale jako mnoho jiných příběhů z jeho života, je potřeba jej brát srezervou.

Z Anglie až na konec světa

Jako mladík Edward Kelley studuje na univerzitě v Oxfordu, ale studia neukončí. „Koho by zajímalo, jestli jsem školu dokončil nebo ne,“ pomyslí si a nadosmrti se tituluje všemi možnými vysokoškolskými tituly.

O jeho mládí toho není moc známo a o to víc je dán prostor legendám. Které nejspíš živí z velké části sám Kelley, aby posílil svou pověst slovutného mága a čaroděje.

Prý pracuje v advokátní kanceláři a kvůli podvodu mu jsou uříznuty uši, což pak musí do konce života skrývat. Je stíhán za padělání peněz, které snad vyrábí pomocí magie. Šušká se, že se oddává nekromancii. Kdo ví, co je na tom pravdy.

Více o jeho životě víme až v okamžiku, kdy se pod jménem Talbot se pak vloudí do přízně slavného mistra Johna Dee (1527–1609), astronoma, alchymisty a okultisty. Spolu s ním se dostane nejprve do Polska a následně do Čech.

Zprvu se oběma mužům u císaře dostane chladného přivítání a tak nabídnou své služby Rožmberkovi. Zatímco Kelley si nakonec Rudolfovu důvěru získá, Dee je jako podezřelý ze špiclování poslán zpátky domů.

Není všechno zlato, co se třpytí

Kelley obratně začne množit tituly i majetek. A přesto není nic víc než jen podvodník a šarlatán. „Dokážu přeměnit kov ve zlato,“ slibuje císaři. Z pánve vyřízne dno a pomocí transmutace jej změní ve zlato.

Ve zlato mění i rtuť a další materiály a to vše díky své kouzelné tinktuře, kterou si ale hlídá jako oko v hlavě. „Dejte nám recept na tuto tinkturu,“ rozkazuje císař, protože cenného kovu není nikdy dost. Ale ani jemu Kelley své tajemství neprozradí.

Je to kouzelnické tajemství nebo podvod? Dál vyvolává duchy, provádí všelijaké kejkle, vzduch kolem něj jen jiskří černou magií. Ale i tohle kouzlo záhy opadne.

Císařova přízeň je vrtkavá a dvorské pletichy nepřejí těm příliš úspěšným – zvlášť, když se začne ukazovat, že je spíš ukecaný podvodník než co jiného. V roce 1592 Rudolfova dobrá vůle dojde nadobro.

Podle legend za to může souboj, kterého se Kelley zúčastní a soka zabije. Tak či onak se vydává na útěk, ale je zatčen a odvezen do kobek na hradě Křivoklát.

Po roce je propuštěn, ale protože ztratí řadu svých mecenášů i své postavení, místo kamene mudrců nebo výroba zlata ze špíny dokáže vyrobit akorát tak dluhy. A za mřížemi se ocitá znovu, tentokrát na hradě Hněvín v Mostě.

Příliš těsné zdi

Přestože má umožněno pohybovat se po celém hradu a dočká se návštěv rodiny, rozhodne se utéct. Jenže když vyhodí z okna provaz a začne šplhat, staré lano praskne a Kelley dopadne na skálu.

Roztříští si nohu, a to takovým způsobem, že žádný z lékařů si s tím neví rady a tak mu je noha amputována. Teprve tehdy se dočká císařova odpuštění. Čas dál tráví na Hněvíně. Kelley trpí strašlivými bolestmi.

„Takhle to dál nejde,“ pomyslí si zhrzeně a rozhodne se naposledy využít svých alchymistických schopností a umíchá si smrtící nápoj, který vypije. Tak končí slovutný alchymista, mistr šalby a klamu. Kde leží pochován, dodnes nikdo netuší.