Vratké, do sebe zavěšené žebříky opírající se o drsný skalní povrch způsobují při pohledu nahoru závrať. Hned vedle jeden z mnichů za pomoci rumpálu vytahuje další nálož stavebního materiálu. Dolů sleze až v neděli, ke společným modlitbám v kapli na úpatí…
Geologové vám potvrdí, že jsou skály v řecké Thesálii skutečným unikátem, jehož vznik se dá jen těžko vysvětlit.
Po miliony let tu ze směsi pískovce a slepence formuje bývalé mořské dno vytlačené vzhůru za pomoci vody, větru a extrémních teplot v zemských zlomech obrovské skalní pilíře.
Zázrak přírody začnou od 13. století korunovat byzantské monastýry, tedy pravoslavné kláštery. Místo, které antický svět překvapivě vynechává ze svých spisů, se vyškrábe na jednu z turisticky nejatraktivnějších lokalit světa.
Vzhůru do Meteory!
Dusot koňských kopyt vytrhne mnichy z modliteb. Turecká expanze natáhne své uchvatitelské prsty až k nim. Kam se schovat? Klid naleznou v dutinách a skalních puklinách thesálijských skalních věží.
Komu by se chtělo drápat kvůli pár věřícím do až 550metrové výšky? Podobně na tom budou i kláštery na poloostrově Athos. Sužují je nájezdy tureckých pirátů útočících z Egejského moře! Mniši jsou nuceni rozejít se do světa.
Mezi nimi i Atanáš (1302–1380), muž skvělého vzdělání a intelektu. „Opravdový klid k modlitbě a životu v odříkání je ve skalách v Thesálii,“ poradí mu jeden ze žáků slavného mnicha Řehoře Sinajského (?–1346). Začíná se psát nejdůležitější kapitola meteorských monastýrů.
Jako by se vznášel
Atanáš se s dalšími dvěma mnichy usadí na vrcholku skály, kde je již vytesaná malá kaple. Historie si ho bude pamatovat s přídomkem Meteorský. Roku 1356 tu totiž založí první monastýr řecky nazývaný Metamorfosis, kterému se říká Megalon Meteoron.
Megalon znamená Velký a meteoron lze v tomto případě přeložit jako „vznášející se“ nebo „vyvýšený“. Podle něj se všechny monastýry začnou souhrnně nazývat Meteora. Práce je to nezáviděníhodná.
Mniši lezou po vratkých žebřících, na zádech koše se stavebním materiálem. Jediným pomocníkem bude kladka. Zubatá číhá na každém kroku…
A zpět na Athos…
16. století. V Čechách probíhá další vlna, při které protestantskou reformací zanikne řada klášterů, Meteora je ale na vrcholu. Mniši a jeptišky a tu mají k dispozici neuvěřitelných 24 monastýrů! A jakých!
Vybaveny jsou nádhernými ikonami a drahocenným vyřezávaným nábytekem. Autorem ikon je i dodnes uznávaný Theofanés z Kréty (asi 1500‒1559), který posléze odejde vymalovat chrámy ve Velké lávře, kde i se svými dvěma syny vstoupí do kláštera. Jenže pak přijde 18. století a s ním i odliv mnichů na Athos.
Na návštěvě v Meteoře
Dnes je funkčních již jen šest monastýrů, čtyři mužské, dva ženské. Lezení po žebřících a lanech je naštěstí již minulostí, ve 20. letech 20. století jsou do skal vytesány schody. Životem zasvěceným víře tu v současnosti žije méně, než 50 lidí.
Kromě svých denních povinností mají na starost péči o vzácný mobiliář, ikony a další památky. Úplně bezpečno tu ale stále není. Například v roce 2005 se uvolní tak velký kámen, že na několik dní zahradí přístupovou cestu k monastýrům.
