Stopovat oheň v dějinách je obtížné. Nemluvíme nyní o historii starověkých civilizací, kde můžeme kombinovat archeologické nálezy s písemnými zmínkami a dalšími prameny.

Procházíme panenskou krajinou, která teprve čekala na svoje proměny vlivem lidské činnosti.

V té biblické zahradě plné života na souši i ve vodě se chystal v tmavých skalních úkrytech na triumfální pochod planetou zatím nevýznamný lidský druh – a hodlal si na cestě posvítit, ohřát se a něco si i ukuchtit.

Oheň a migrace

Kdy se poprvé potkal zástupce rodu homo s ohněm? V divoké přírodě. Krajinu mohl podpálit úder blesku. Na vině mohla být vulkanická činnost stejně jako pád mimozemského tělesa – meteoritu.

První reakce se asi příliš nelišila od pocitů divokého zvířete a dominoval v ní určitě strach. Na druhé straně však oheň hřál, produkoval světlo… A to zdaleka není všechno.

Díky ohni se dalo tepelně upravit maso, oheň se dal využít i k lovu, pomáhal při vytváření nástrojů včetně zbraní. Vědci se domnívají, že to byl právě oheň, který spustil lidskou migraci i do severnějších chladných oblastí.

Zároveň se oheň stal místem i sociální interakce. I takové příjemné posezení u pravěkého domácího krbu v jinak temné jeskyni máme ukryté kdesi v našich genech.

Svatyně ohně

V jedné takové jeskyni se opravdu našel důkaz nejstaršího používání ohně lidmi. Jedná se o jeskyni Wonderwerk v současné Jihoafrické republice. V této svatyni ohně na okraji pouště Kalahari byl odborníky identifikován popel a ohořelé zvířecí kosti.

Náhodný požár, který například zahnal do jeskyně vyděšená zvířata a ta následně uhořela? Ani náhodou, uvážíme-li, že ve stejné časové vrstvě zde byly objeveny i kamenné nástroje vytvořené hominidem druhu Homo erectus (člověk vzpřímený).

Rovněž v Jihoafrické republice se nachází jeskyně Swartkrans, kde byly nalezeny ohořelé zvířecí kosti staré dokonce 1,5 milionu let.

U této lokality si však odborníci nejsou jisti a připouštějí, že zde mohla zvířata padnout za oběť přírodnímu požáru, aniž by se v této záhadě angažoval člověk.

Schopnost využívat oheň v prehistorické době je ovšem dobře doložena při výzkumech v Izraeli, kde ji vědci datovali do časů před 700 000 lety.

„Homo ignitus“

Hledání ohně v lidské prehistorii je paradoxně „tápáním ve tmě“. Přesto lze s velkou dávkou přesvědčivosti hovořit o tom, že schopnost ovládnout a využívat oheň měl už Homo erectus – člověk vzpřímený před 800 000 lety.

Před půlmilionem let se i díky ohni posouvá lidský druh ze své africké kolébky na evropský kontinent. S ohněm se uměli „domluvit“ i neandrtálci.

Využití ohně člověkem bylo zcela zlomovým okamžikem. Později tuto skutečnost dobře reflektovaly i starověké báje. Vzpomeňme na hrdinu Prométhea, který ukradl oheň bohům, aby jím podaroval lidské plémě. Co bychom byli bez ohně?

Promáčení, hladoví, unavení a vystrašení tvorové, co nikdy nečetli jedinou kuchařku… Homo ignitus (člověk ohnivý) si podmanil planetu a dokázal ocenit teplé večeře.