Dnes vypadá, jako by byl stvořený pro elegantního detektiva, špiona s tajemstvím nebo člověka, který se zásadně prochází městem v dešti a nikdy nikam nespěchá. Původně ale trenčkot není módní frajeřina. Je to odpověď na velmi konkrétní problém:

jak přežít dlouhé hodiny v bahně, dešti a zimě, aniž by člověk vypadal jako zabalený do těžké deky. Právě 1. světová válka z něj udělá legendu.

Trenčkot se podle historiků nerodí úplně v zákopech. Jeho předchůdci existují už v 19. století jako nepromokavé kabáty určené pro vojáky, cestovatele nebo lovce.

Zásadní krok ale přichází s látkou zvanou gabardén, kterou britský módní návrhář Thomas Burberry (1835-1926) vyvine v roce 1879. Materiál je odolný proti dešti a přitom lehčí a prodyšnější než tehdejší těžké vlněné kabáty.

Britský historik Peter Doyle (*1960) ho přirovnává k tehdejší technologii typu dnešního Gore-Texu: nejde jen o hezkou látku, ale o materiál vytvořený pro konkrétní podmínky.

Když v roce 1914 vypukne 1. světová válka, britští důstojníci potřebují oblečení, které zvládne déšť, bahno, vítr i pohyb. Trenčkot získává svou slavnou podobu. Historie přitom není tak jednoduchá, jak praví módní legenda.

O prvenství se dodnes přou především Burberry a Aquascutum a historici upozorňují, že kabát se vyvíjí postupně z několika starších typů nepromokavého oděvu.

Přezky, pásky a kroužky? Žádná paráda

Na trenčkotu je skoro všechno podezřele praktické. Nárameníky umožňují označit hodnost, opasek pomáhá kabát stáhnout k tělu a kovové D-kroužky na opasku slouží k zavěšení výstroje – například pouzdra, mapy, dalekohledu nebo dalšího vybavení.

Na ramenou a hrudi se objevují také prvky chránící před deštěm a umožňující lepší odvětrávání. Zadní část kabátu má konstrukci, která pomáhá odvádět vodu. Pak je tu délka.

Kabát je dost dlouhý, aby chránil tělo, ale zároveň není tak dlouhý jako klasický těžký vojenský plášť, který se v blátě mění v něco mezi mopem a nasáklou dekou.

Právě praktičnost podle historičky Jane Tynan z amsterodamské univerzity pomáhá vysvětlit, proč se trenčkot během války stává tak výrazným kusem oděvu.

Burberry podle její studie spojuje požadavky armády s prvky tehdejšího sportovního a volnočasového oblečení. Výsledkem je zvláštní kombinace vojáka, dobrodruha a elegantního gentlemana.

Z bláta rovnou do Hollywoodu

Trenčkot má ještě jednu zajímavost: není původně určený všem vojákům. Britské armádní zdroje uvádějí, že ho během 1. světové války nosí především důstojníci, kteří si ho často pořizují sami.

Kabát tak není jen praktický, ale zároveň se stává symbolem společenského postavení. Národní armádní muzeum upozorňuje, že právě spojení praktičnosti, elegance a důstojnického statusu pomáhá jeho oblibě i mimo armádu.

Po válce už trenčkot odmítá poslušně zmizet do vojenského skladu. Pokračuje do běžného života a později dostává další život ve filmu.

Hollywood z něj udělá uniformu tajemných mužů, detektivů a hrdinů, kteří mají vždycky nějaký plán a samozřejmě nikdy nezapomenou dramaticky zvednout límec. Jde o oděv, který prošel cestou od praktického a vojenského oblečení až k celosvětové módní ikoně.

Přežije válku, mění prostředí i význam, ale jeho základní nápad zůstává stejný: ochránit člověka před počasím a přitom mu nebránit v pohybu. Jen místo mapy, dalekohledu a pistole se dnes do kapes vejde mobil, peněženka a možná také deštník.