Úzký pas byl po staletí symbolem krásy, ženskosti a společenského postavení. Cena za něj ale nebývala zrovna malá. Korzety svírají trup, zvedají poprsí, mění držení těla a v extrémních případech skutečně způsobují zdravotní potíže.

Přesto se jejich nositelky dobrovolně nechávají zašněrovat. Proč? Protože móda má občas velmi zvláštní představu o tom, co znamená být krásná.

Představa, že korzet je jen viktoriánský nástroj mučení, je trochu přehnaná. Jeho historie je mnohem starší a složitější. Různé oděvy zpevňující trup existují už ve starověku a podobné konstrukce se objevují například v řeckém a římském světě.

Modernější podoba korzetu se však výrazně prosazuje v Evropě v 16. století. Tehdejší móda vyžaduje pevný trup, rovná záda a úzký pas.

Korzety proto dostávají výztuhy z různých materiálů, používá se například velrybí kost, dřevo, kov nebo později pružnější materiály. Velrybí kost přitom není skutečná kost, ale rohovinová hmota z kostic velryb. Je pevná, pružná a dá se tvarovat.

Pro módní průmysl je proto mimořádně cenná. Korzety ale nemají vždy za úkol pas drasticky zmenšit. Často především vytvářejí požadovanou siluetu. Drží tělo vzpřímené, podpírají oděv a přenášejí část jeho váhy.

Pro mnoho žen tedy nejsou jen symbolem útlaku, ale jednoduše běžnou součástí oblečení.

Šněrovat, nebo raději nedýchat?

Korzet ale může být opravdu velmi těsný. Pokud je pevně utažený, omezuje pohyb hrudníku a břišní oblasti.

Nositelka se proto může cítit nepohodlně, hůře se jí dýchá a při dlouhodobém nebo extrémním stahování může docházet k bolestem, oděrkám či problémům spojeným s tlakem na tělo.

Oblíbená historka tvrdí, že viktoriánské ženy běžně nosily pasy stažené na 40 centimetrů a že korzety systematicky lámaly žebra.

Tak jednoduché to ale není. Historické doklady skutečně ukazují extrémní příklady, ale neexistuje důkaz, že by všechny ženy běžně nosily takto nebezpečně utažené korzety.

V 19. století se totiž objevuje zajímavý módní fenomén, záměrné velmi těsné šněrování s cílem dosáhnout mimořádně úzkého pasu.

Některé ženy se tomuto trendu věnují dlouhodobě a jejich fotografie později živí představu, že tak vypadala každá žena viktoriánské éry. Není to ale pravda.

Korzet jako symbol postavení

Na korzetu je zajímavé ještě něco jiného: není to pouze oděv, ale také společenský symbol. Upravená silueta říká okolí, že žena má čas, prostředky a příležitost starat se o svůj vzhled.

Některé korzety jsou navíc nádherně zdobené, takže jsou samy o sobě luxusním kusem oblečení. Vzniká paradox. Korzet omezuje tělo, ale zároveň jeho nositelce pomáhá dosáhnout společensky žádoucího vzhledu.

Móda tak vytváří pravidlo a zároveň nabízí nástroj, jak se mu přizpůsobit. Lékaři přitom už v 19. století varují před příliš těsným šněrováním. Objevují se obavy z problémů s dýcháním, trávením nebo deformací hrudníku.

Některé z těchto obav jsou podložené, jiné jsou značně přehnané. Korzet nakonec nezmizí kvůli jediné lékařské studii. Porazí ho změna životního stylu. Ženy více pracují mimo domov, sportují, cestují a nosí jednodušší oblečení.

První světová válka navíc přináší nedostatek materiálů a kov se potřebuje pro válečný průmysl. Pevné korzety proto ustupují lehčímu prádlu. Jeho místo přebírají podprsenky, podvazkové pásy a později elastické prádlo.