Po čele jí stéká pot a síly docházejí. Začíná být jasné, že porod skončí neštěstím. Dítko se narodí mrtvé a nepřežije ani matka. V aztécké víře je hrdinkou:
Stejně, jako u padlých bojovníků, se její duše promění v kolibříka a bude následovat slunce na jeho putování oblohou.
Na pět dní se ale smí vrátit na zem. Před koncem aztéckého roku tyto duše doufají, že uloví to, co jim bylo odepřeno: Dítě. Ale kdy rok končí?
Světský aztécký kalendář má 18 měsíců a 20 dnů, které doplňují takzvané nemontemi, pět dní, během kterých mají Aztékové „dovolenou“. S využitím našeho kalendáře jde o poslední čtyři dny v lednu a první únorový. Nový rok tak začíná 2. únorem.
Aztékové pamatují i na jeden nemontemi na přestupný rok. To prorocký kalendář má 260 dnů sdružených do 13denních období. Jednou za 52 let (či 73, podle prorockého měření) dojde ke shodě obou kalendářů. Co pak? Svět končí!
Ohýnek přímo na oběti
Nastává obřad Nového ohně. Veřejná místa připomínají smetiště: Zháší se oheň a vyhazuje se vše staré, aby to bylo nahrazeno novým. A pak přijde čas na rituální zažehnutí nového ohně, jak jinak, než přímo na těle oběti, které je následně vyrváno srdce!
Pochodně putují po městě a v domácnostech se může opět zatopit. V ulicích zní hudba a panuje veselí. Vždyť je na dalších 52 let existence zaručena! Aztékové věří, že jsou stvořeni z krve božstev, a ta se musí vracet. A tak oslavně řežou do uší sebe i děti, aby byla další splátka dokončena…
