Sál zatleská a novopečený německý inženýr elektrotechniky Max Otto Kramer (1903–1986) hrdě odnáší svůj diplom z Technické univerzity v Mnichově. Do sbírky přidá ještě jednu ruličku:

Pro změnu z letectví, tentokrát již doktorandskou, a to z Technické univerzity v Cáchách.

Koncem 30. let minulého století je už slavným odborníkem na aerodynamiku. Zajímá se o automobily, kluzáky, vrtule, střely a dokonce i ponorky. Hromadí patent za patentem.

Zprvu ho ale bohužel proslaví hlavně Fritz X. Jde o první do boje nasazenou přesně naváděná klouzavou bombu. Té se historicky poprvé podaří v boji potopit loď. Kromě Fritze ovšem stojí třeba také za přistávacími klapkami letadel.

Jak to ti kytovci dělají?

Po konci války se sveze s operací Paperclip do Spojených států. A ani tady nezahálí! Když se už poněkolikáté kolébá na vlnách Atlantiku, doprovázejí loď delfíni. Dítka radostně piští, dospělí obdivují tu ladnost.

Kramerův zrak ale analyzuje… stáhne obličej do jemného zachmuření a hluboce se zamyslí: „Jak zvládnou tak razantně snížit odpor protisměrně proudící vody?“ Budou to právě tito roztomilí kytovci, kteří ho inspirují k dalšímu výzkumu.

To už přijme pozici technického ředitele v americké firmě Coleman Engineering Company.

Nacistický vědec v USA pro Sověty

Píše se rok 1956 a Kramer po dlouhých 10 letech pokusů přichází se speciálním potahem pro ponorky inspirovaným právě delfíní kůží. Revoluční je hned v několika ohledech:

Nesnaží se totiž co nejvěrněji napodobit kůži tohoto savce, ale drží se jen principu, jakým funguje. A hlavně: Třecí odpor dokáže snížit minimálně o 30 %, maximálně prý až o 50! Námořnictvo ale o vynález zájem nejeví, a tak si ho Kramer patentuje. FBI se později nechá slyšet, že patent koupili Sověti…