Jsou bolestivě citlivé na chlad i teplo. A když nás přes ně praští, bolí to tak, že se ptáme, zda by nám bez nich nebylo lépe.

Nebylo. Bez ohledu na to, že ji někteří popírají, co evoluce činí, dobře činí. A proto nás vybavila rty. I ty, kteří ji popírají. A nejen proto, aby ji mohli popírat.

Na první pohled samá negativa

U většiny obratlovců jsou rty relativně bezvýznamné záhyby tkáně kolem čelisti. Ptáci je nahradili zobáky a želvy se jich keratinizací měkkých tkání vzdaly.

Jen savci svými výraznějšími, pohyblivějšími a od čelisti oddělenými rty vyrazili na trase evoluce opačným směrem. A člověk v jejich čele nejdál. Stálo nám to za to? Kůži rtu, který tvoří hranici mezi vnější kůží a sliznicí uvnitř úst, máme velmi tenkou.

Na rozdíl od 16 vrstev běžné kůže, jich mají rty pouze tři až pět. Nemají žádné vlasové folikuly ani potní žlázy, takže jim chybí obvyklé ochranné vrstvy kožního mazu a potu, které udržují pokožku hladkou, chrání před patogeny a regulují teplotu.

Proto také rty rychleji vysychají a snáze praskají. Navíc nemají téměř žádné melanocyty, pigmentové buňky, ale zato obsahují bohatě prokrvené vazivové papily, díky čemuž prosvítající krev dává rtům jejich typické červené zabarvení.

A jako bonus mají velmi mnoho nervových zakončení, až 100x více než bříška prstů, a to znamená mimo jiné 100x větší citlivost na tlak a bolest. Na první pohled to vypadá že, rty jsou velmi zranitelnou branou do těla a zdroj problémů. Tak k čemu jsou nám vlastně dobré?

Kdo saje, ten žije

K přežití, přesněji k příjmu potravy. Sací reflex je totiž jednou ze základních dovedností, se kterou dítě přichází na svět. Ve spolupráci s dalšími, jako je zakořenění reflex – po dotyku na tvář dítě natočí hlavu směrem k dotyku a začne sát – umožňuje kojení.

Vedle jazyka přitom většinu práce odvádějí právě rty. Fungují jako vzduchotěsný uzávěr, který vytváří podtlak a umožňuje tak dítěti nejen držet se zdroje potravy, ale také polknout. A nejen dítěti.

Bez tohoto těsnícího efektu, aniž si to uvědomujeme, bychom nebyli schopni udržet většinu jídla tam, kde má být a poslat ho kam patří. Tím to však zdaleka nekončí.

Mluviti zlato

Rty mají zásadní podíl na tom, čemu bychom s nadsázkou mohli říkat polidštění opice. Přesněji jejich schopnost artikulace specializovaných zvuků, tedy mluvy. Ta má jako možnost sdílet zkušenosti a obsah vědomí zásadní význam na rozvoji myšlení.

Umožnují blokování a propouštění vzduchu z plic tak, že ve spolupráci s dalšími nástroji sady mluvidel, mění vypouštěný vzduch do podoby konkrétních zvuků. Vedle mluvení nám však rty umožní také řadu dalších zvukových vychytávek. Jako je třeba pískání, zpívání nebo hra na dechové nástroje.

Na velikosti záleží

Člověk je nakrmený, chytrý a může si pískat. Jenže to není ta největší zábava, jakou rty nabízejí. Evoluce z nich totiž udělala jeden z hlavních tělesných signálů pro podvědomý výběr partnera.

Podle vědců totiž záleží právě na rtech, jak moc se jejich majitel jeví sexuálně atraktivní. Jsou totiž znakem plodnosti žen, neboť čím víc estrogenu, tím větší má rty.

To je také možná vysvětlení, proč u mnoha mužů patří k nejatraktivnějším ženám herečka Angelina Jolie (*1975). U mužů je to složitější.

Tam velké rty vítěze nezaručují. Když máme vybráno, je možno přejít k činu. A tady, v hlavní roli, opět rty. Vzhledem k vysoké hustotě neuronů, nervových zakončení i tenké vrstvě kůže, jsou velmi citlivé na tlak, teplotu a další podněty.

„Dotykové receptory rtů bombardují mozek informacemi. Je to jako informační ohňostroj,“ říká americký psycholog Michael Cunningham.

O tom, jak důležité jsou pro mozek rty, nasvědčuje i somatosenzorická oblast mozkové kůry, která je zodpovědná za detekci dotyku.

Zatímco počet receptorů zpracovávajících doteky v oblasti hrudníku a břicha je velmi malá, část zpracovávající pocity patří k největším.