Francie za krále slunce Ludvíka XIV.? Plesy, intriky, móda, vzestup země na pozici světové velmoci a samozřejmě Versailles. Královské sídlo ležící 24 kilometrů Paříže, které později kopírovala řada jiných evropských panovnických dvorů.
Po mnoho let, již od 13. století, francouzský dvůr sídlil v Paříži, konkrétně v paláci Louvre. Jenže rušné velkoměsto, mnohdy stíhané epidemiemi, Ludvíku XIV. přestalo vyhovovat.
Jeho otec a předchůdce na trůnu Ludvík XIII. rád chodíval do okolí Versailles na lov. V roce 1624 si zde pořídil pozemek, na kterém nechal vystavět lovecký zámeček.
Když se Ludvík XIV. stal králem, nebylo mu ani pět let, takže jej zajímalo vše možné, jen ne otázka královského sídla. Francii v té době vládla Ludvíkova matka Anna Rakouská a především pak kardinál Jules Mazarin.
Ten zemřel v roce 1661, takže faktickým panovníkem se Ludvík XIV. stal ve svých třiadvaceti letech. Během dalších více než padesáti let Francie pod jeho vedením dominovala Evropě jak na poli vojenském, tak na poli kulturním.
Odvrácenou stranou Ludvíkovy politiky byl doslova nepřetržitý řetěz válek a obrovské finanční náklady nejen na vojsko, ale i státní reprezentaci v čele se stavbou a provozem paláce ve Versailles.
Ludvík o Versailles projevoval zájem již v dospívání a krátce poté, se převzal faktickou královskou moc, začal zde s úpravami.
Jedním z motivů byla jeho účast na večeři na zámku Vaux-le-Vicomte, který byl postaven pro tehdejšího ministra financí Nicolase Fouqueta.
Král zblednul závistí nad velkolepostí stavby a slíbil si, že nechá postavit zámek mnohem honosnější, který se stane jeho sídlem.
A jak se rozhodl, tak si stalo, koneckonců, Ludvík měl téměř neomezené možnosti. Na 35 000 dělníků pracovalo pod taktovkou architekta Le Vaua, malíře a dekoratéra Le Bruna a zahradníka Le Notra.
Celá stavba trvala půlstoletí, nicméně v té době již více než sedmdesátiletý Ludvík se jí dočkal. On již zde sídlil před jejím dokončením, ke stěhování dvora došlo v roce 1682, takže několik let král bydlel na staveništi.
Ovšem ani po jeho dokončení si státní pokladna neoddychla. Dělníky a řemeslníky vystřídalo 5 000 sloužících a 9 000 vojáků. Rovněž vydržování rozsáhlého šlechtického dvora znamenalo gigantické výdaje.
Zámek dlouhý 680 metrů obklopují na 100 hektarech monumentální zahrady. Součástí areálu jsou i menší stavby, například Velký Trianon či Malý Trianon, který později Ludvík XVI. věnoval své manželce Marii Antoinettě.
Královský dvůr ve Versailles sídlil až do roku 1789, kdy se pod tlakem revolučních událostí vrátil zpět do Paříže. Zřejmě nejslavnější komnatou celého zámku je Zrcadlový sál. Ten byl původně místem dvorních slavností.
Výzdoba byla plně zaměřena k oslavě „krále Slunce“, jak se Ludvík XIV. nechával titulovat. V roce 1870 ho pruská vojska změnila v polní nemocnici a o rok později se tam Vilém I. prohlásil německým císařem.
V roce 1919 v něm byla podepsána versailleská mírová smlouva, která kodifikovala nový pořádek v Evropě po první světové válce, včetně hranic nově vzniklého Československa.
