I když to nezní moc romanticky, žádná láska by na světě nebyla bez obyčejné chemie! Jaké třaskavé reakce za ní stojí, už vědci tuší. Ale jak to s přátelstvím, které k lásce nemá zas tak daleko?
Pokud si představíme tělo jako chemickou laboratoř, tak v sekci, kde se míchá láska, intimita a partnerské soužití, je nejdůležitější surovinou oxytocin!
Běžný hormon savců, za jehož objev získá v roce 1953 americký biochemik Vincent du Vigneaud (1901–1978) Nobelovu cenu.
Dlouho se předpokládá, že se oxytocin týká pouze žen, neboť se uvolňuje v mozku hlavně při porodu a při kojení. Spouští porodní kontrakce a podporuje uvolňování mléka z mléčných žláz.
Po čase však vědci přijdou na to, že lidé prožívající šťastný vztah mají vyšší hladinu oxytocinu než ti osamělí. A že stoupá také při fyzické blízkosti, při sexu či během doteků. Oxytocinu se začne říkat hormon lásky! A ihned se nabízí otázka.
Když pomáhá udržovat pouto mezi partnery, nemá roli i v dalších mezilidských vztazích?

Hraboši jsou jako lidé
Chemici z Kalifornské univerzity v Berkeley se rozhodnou hledat odpověď za pomoci experimentu.
A pro něj si vyberou tvory, kteří jsou v navazování vztahů lidem až překvapivě blízcí – hraboši prérijní ze Severní Ameriky, žijící po celý život pevných monogamních vztazích.
Hraboši však nenazují jen vztahy partnerské, vedle nich mají i věrné přátele. Během dvou dnů navážou přátelství s vybranými vrstevníky a poté už je neopustí. Vyhledávají je pak i v situacích, kdy by byl pro ně jednoduší kontakt s jinými jedinci.
Společný s námi mají hraboši i oxytocin, který se uvolňuje během páření s partnerem (u promiskuitních hrabošů je ho méně). Nemá tedy vliv i na vztahy mezi kamarády?
To se má definitivně odhalit poté, co jim vědci receptory oxytocinu genetickou modifikací zablokují!

Jak poznat kámoše?
Výsledek je zcela jednoznačný. Ve studii publikované letos létě autoři popisují, že hrabošům
bez oxytocinových receptorů trvá navazování přátelství déle, než je běžné. Navíc jsou méně agresivní vůči těm, které neznají. Ve skupince geneticky upravených hrabošů se hned začnou všichni mezi sebou mísit. Rozdíly mezi kamarády a cizími najednou jako kdyby nebyly!
A dokonce to vypadá že nemožnost mozku reagovat na oxytocinové signály má větší vliv na přátelství, než při vyhledávání partnera. K němu se hraboši hrnou dál, na přátele však jaksi zapomněli.
„Zjistili jsme, že oxytocin je nezbytný i pro budování a udržování přátelských vazeb.
A že ovlivňuje, jak hraboši reagují na ostatní ,“ vysvětlují autoři studie s tím, že bychom ho z hormonu lásky mohli přejmenovat na hormon sociálních vztahů.

Lék na zlomené srdce
Velké překvapení to však není, oxytocin totiž řídí kdeco v těle. Spouští se jak při pozitivních událostech, tak při těch negativních, třeba když jsme z něčeho ve stresu. Oxytocin je tu vlastně proto, aby nám pomohl přežít.
Už dříve se potvrdilo, že pomáhá třeba při hojení ran, při popáleninách, po mrtvici, na vysoký krevní tlak, při poruchách ledvin, schizofrenii i autismu. A protože tyto nemoci spolu nemají mnoho společného, oxytocin z toho vychází jako zázračný všelék!
Se zajímavým zjištěním přichází i vědci z Montrealské univerzity, kteří zkusmo promíchají v Petriho misce oxytocin s kmenovými buňkami. Vzniknou funkční buňky srdeční svaloviny! Jako by tedy hormon lásky skutečně doslova léčil zlomené srdce.