Suchou nohou z pevninské Evropy na britské ostrovy? Naši prapředci tuto možnost mají. Existují i velké pevninské mosty v oblasti Indonésie a dojít se také z Tasmánie do Austrálie.
Nejvýznamnějším územím je ale zřejmě Beringie, pás pevniny spojující Asii se Severní Amerikou. Z Ameriky nám do Euroasie cválají koně a velbloudi, na věčný výměnný pobyt se pro změnu vydají lidé a například mamuti.
Pevninu stále ovládají ledovce – zatímco dnes zabírají 10 % povrch, za doby ledové až 28 %. A jak se mají v dobách zhruba před 20 000 lety lidé? Mizerně. Populace postupně klesá až o 90 % a reálně nám hrozí vyhynutí!
Mamuti pod hladinou
Konečně nastává oteplení. Lidstvo se přeorientovává z loveckých výprav na počátky zemědělství, na do té doby nehostinných pláních raší rozsáhlé lesy a naše civilizace konečně dostává startér k takřka skokovému vývoji.
Ledovce roztávají, dochází k záplavám a hladina moří stoupá. Místa, kde se dalo kdysi přejít do jiných krajů a dokonce i žít, polyká oceán. Na dně zůstanou skromné důkazy přítomnosti pravěkých lidí a mamutí kosti, jasné indicie, že voda tu nemohla být vždy.
To je případ třeba Lamanšského průlivu a jižní část Severního moře. Málokdo také ví, že slavná Calaiská (též Doverská) úžina mezi Francií a Spojeným královstvím je dřívějším místem koryta řeky Rýn.
