Nespočetněkrát se ohlédne, protože cítí, že ho někdo sleduje. Nikdo za ním ale nejde. Než nastoupí do svého vozu, pořádně prozkoumá, zda se někde nenachází nastražená bomba. Jen co otočí klíčem, protne vzduch exploze!
Mnichovská olympiáda v roce 1972 nepřináší Izraeli radost. Naopak celý svět zůstává jako opařený, do vesničky vtrhnou teroristé palestinské skupiny Černé září a Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) a povraždí na 11 členů izraelské výpravy! Židovský stát to ale nenechá jen tak.
Výstražný signál
Už dva dny po bezprecedentním masakru přichází odveta, kdy Izraelci bombardují teroristické základny v Sýrii a Libanonu. Vše se děje se souhlasem premiérky Goldy Meirové (1898–1978). Jde pouze o chabý odvar, protože vzniká tzv.
Výbor X, kde bychom našli například ministra obrany Moše Dajana (1915–1981) či šéfa Mossadu Cvi Zamira (1925–2024).
Právě tajná služba má v dalších letech sehrát hlavní roli, protože politici dojdou k tomu, že je třeba zabít všechny, kteří podporují nebo se nějak podíleli na masakru v Mnichově.
Operace Boží hněv má být dlouhodobá kampaň, Mossad ostatně vytvoří seznam, na kterém figuruje přes 30 různých teroristů. „Cílem nebyla pomsta, chtěli jsme vyděsit ostatní stejně smýšlející,“ vypoví jeden z agentů po letech.
Haló, jste to vy?
Je ustanoveno několik týmů, kteří mají jasné instrukce. Hned po zjištění totožnosti dotyčných se komando vydává na místo určení, kde trpělivě sledují svou kořist a následně udeří.
Podle některých svědectví dostanou příbuzní vytyčených cílů pár hodin před atentátem květiny a vzkaz v němž stojí:
„Připomenutí, že nezapomínáme a ani neodpouštíme.“ Poprvé Izraelci udeří 16. října 1972, tehdy si vezmou na mušku Waila Za´ajtiru (1934–1972). Agenti na něj počíhají v Římě, protože mají informace, že je jedním z členů Černého září.
Když se Za´ajtira vrací z večeře, překvapeně hledí do hlavně pistolí dvou agentů, ti ho popraví dvanácti výstřely. Úspěch mise kazí jen fakt, že Za´ajtira údajně razí nenásilný způsob boje, to však Mossad nezajímá.
Smrtící kolo už je roztočeno, pomstě neujde ani Mahmúd Hamšárí (1939–1973), jehož pařížský byt slouží jako skladiště zbraní Černého září. Mossad vnikne k němu domů a pod skříňku, na níž je telefon, nainstalují bombu.
Agenti počkají až z bytu odejde Hamšarího manželka a dcera a vytočí jeho číslo. Ve chvíli, kdy si jsou jistí, že je doma sám, vzduch rozsekne detonace. Hamšárí umírá o tři týdny později v nemocnici.
Hranice nejsou problém
Rok 1973 odstartují Izraelci ve velkém stylu, začátkem ledna exploduje nálož v kyperském hotelu Olympic. Důvod?
Jedním z jeho hostů je totiž Husajn al-Šír (?–1973), spojka mezi Palestinci a KGB. Spravedlnosti neujde ani Basil al-Kubajsí (1934–1973), íránský rodák se proviní osnováním různých teroristických akcích vůči Izraeli.
Dvojice agentů ho devětkrát střelí poblíž pařížského hotelu. Další tři jména na seznamu se nachází v Libanonu, kam se Mossad nemůže jen tak dostat, a tak naplánuje Operaci Jaro mládí.
Spojí síly s elitní jednotkou Sajeret Matkal a v dubnu 1973 vtrhnou právě do Libanonu. Jedním z cílů je Mahmúd Jusuf Nadžar (1930–1973), zástupce Jásira Arafata (1929–2004) a plánovač mnichovského masakru. Agentskou návštěvu vůbec nečeká, do věčných lovišť zamíří i jeho manželka.
Schovávaná s Mossadem
Za rohem bydlí také Kamál Adwán (1935–1973) a Kamál Násir (1924–1973), prominentní členové OOP, druhý zmíněný zastává dokonce funkci mluvčího.
Ani jeden nepřežije, během nočního přepadení Izrael zlikviduje přes 50 členů různých palestinských organizací a čtyři nevinné civilisty. Arabský svět je zaskočen, pohřbu tří teroristických pohlavárů se účastní přes půl milionu lidí.
Šéfové Mossadu si z kritiky nic nedělají, zuby nehty se drží svého úkolu, v dalších dnech si připíší odstranění Zajda Mochsího (?–1973) a dvou nezletilých členů Černého září.
V dubnu 1973 za zvláštních okolností vyletí do povětří Musá Abú-Zajád (–), trhavinu mu Izraelci schovají pod postel. V té době jsou na stopě Muhammadovi Budiovi (1932–1973).
Hlava francouzské pobočky Černého září je velice opatrná, používá spoustu převleků, často kontroluje i své vozidlo. Bombu v sedadle vozu ale nenajde.
Hněv pozastaven
Jenže i Mossad se ve svém křižáckém tažení dopustí přešlapu. Získává informaci, že ve Skandinávii se nachází Ali Hasan Salame (1940–1979), jemuž se přezdívá Rudý princ. V neoficiálních kruzích se mu věští zářná kariéra.
Izraelci tehdy vysílají do norského Lillehammeru speciální tým, který pořídí fotky domnělého teroristy. Jejich podezření zesílí poté, co se setká s kurýrem Černého září. „Zlikvidovat,“ dostává se jim povolení k akci.
A tak muže ve večerních hodinách 21. července 1973 zastřelí. Jde však o marockého číšníka, Izraelci se fatálně spletou. Šest agentů končí v rukou policie a Salame prchá. Do toho se Meirová rozhodne Operaci Boží hněv pozastavit.
Salame ale svému osudu neujde, tajné služby na něj políčí past v zaparkovaném autě na bejrútské ulici. V lednu 1979 kolem něj Salameh projíždí, v tu ránu je zmáčknuto tlačítko a terorista umírá. Souběžně s ním zahynou čtyři náhodní kolemjdoucí.
Důmyslná smrt kmotra
Boží hněv už je v tu dobu zase v plném proudu, ostatně o rok dříve umírá Wadía Haddád (1927–1978). Kmotr mezinárodního terorismu, jak se mu často přezdívá, je velice opatrný, nakonec se mu stává osudnou bonboniéra potažená jedem.
Jeden z organizátorů únosu letadla do Entebbe umírá údajně na leukémii. Až později Mossad přizná barvu. Přestože zabíjení pokračuje, Izraelci chtějí dostat hlavně tři přeživší únosce z Mnichova.
Všichni hnijí v německém vězení, jenže kvůli únosu letadla směřujícího z Damašku do Frankfurtu, jsou na podzim 1972 propuštěni. Útočiště nachází v Libyi.
„Jsem hrdý na to, co jsem udělal,“ dráždí Izraelce Džamal al-Jišej (*1953) v rozhovoru z roku 1999. Podle dostupných informací se dodnes skrývá v Tunisku. Ve stejném duchu se chvástá i Mohamed Safedy (*1953).
Nejméně štěstí má Adnan al-Jišej (1946–1978 nebo 1979), jenž umírá koncem 70. let kdesi v Dubaji na srdeční selhání.
Z pekla štěstí
Židovský stát chce dohnat ke spravedlnosti také Abúa Daouda (1937–2010), který masakr naplánoval a teroristy dokonce osudného rána doprovázel v taxíku. Mossad na něj narazí během roku 1981 ve Varšavě a provrtá ho pěti kulkami, ani to Daouda nezabije.
Tím se Operace Boží hněv přesouvá do své druhé části, kdy Mossad likviduje menší ryby, naposledy udeří v roce 1995 na Maltě. Za své počínání si vyslouží velkou kritiku, odpůrci například tvrdí, že se tajná služba snížila na úroveň teroristů.
Účel akce nesplní ani ze strategického hlediska, protože útoky Palestince neodradí.
