Boty opatřené magnety, přilba proti nárazům hlavou do gigantického zrcadla. Takovou výbavu má nafasovat posádka, která jedním zaměřením paprsku ze své vesmírné stanice zničí téměř cokoliv na Zemi. Ukázka ze sci-fi románu? Ne, jenom šílený nápad německých nacistických vědců.

Původem rakousko-uherský fyzik Hermann Oberth (1894–1989) přichází v roce 1923 se smělým plánem. Vyslat do vesmíru ohromné zrcadlo, které bude z veliké vzdálenosti ozařovat různá místa na Zemi.

„Moje vesmírné zrcadlo je jako ruční zrcátka, která školáci používají k tomu, aby na strop své třídy vrhli kruhy slunečního světla. Náhlý záblesk paprsku na tváři učitele může vyvolat nepříjemné reakce,“ uvádí sám vědec.

Nepřichází s takovou myšlenkou jako první. Podobný nápad vysloví už skotský matematik John Napier v 16. století. Chce použít jako prostředek ke zničení papeže.

I když mu plán nevyjde, Napier se stává zřejmě úplně prvním člověkem, který vytváří matematické teorie o geostacionární oběžné dráze (oběžná dráha, na které se družice pozorovatelům na Zemi jeví jako nehybná). Oberth vypracovává plány vesmírné stanice.

Jeho dílo se má skládat z reflexního, mírně konkávního disku o průměru přibližně 100 metrů. Pomůže hlavně zemědělcům.

Svoje vesmírné zrcadlo zamýšlí jako nástroj pro mírové účely, například soustředí sluneční svit nad určitou oblast a docílí tak mnohem větší úrody. Vychytávka totiž dokáže koncentrovat obrovské množství energie do přesného bodu.

Funkce obří lupy

Oberthova nápadu se ale chytí nacisté a jeho koncepci si přetvoří po svém pro válečné účely. Skupina německých vědců ve výzkumném centru v Hillerslebenu vylepší Oberthovu původní myšlenku.

Sluneční dělo, které má být součástí vesmírné stanice, se bude nacházet 8 200 kilometrů nad Zemí.

Vyrobí se z kovového sodíku a mělo by mít rozlohu 9 km2. To prý bude dostačující, aby dokázalo s pomocí sluneční energie spálit třeba celé nepřátelské město nebo vypařit část oceánu. Fungovalo by to jako obří lupa.

I tou můžete soustředit energii slunečních paprsků do jednoho místa bodu a zapálit tak třeba papír.

Jak vyřešit nedostatek kyslíku a gravitace?

Nedochovala se žádná schémata, která by ukazovala, že se nacisté pokusili zrcadlo opravdu sestrojit, Jenom náznaky, že do vesmíru dorazí smontované. Plán zní, že uvnitř zrcadla bude žít malá posádka dýchající vzduch produkovaný tisíci dýňovými rostlinami.

Tak se vyřeší nedostatek kyslíku ve vesmíru. A co chybějící gravitace? S tím se má osazenstvo vesmírného modulu poprat s pomocí bot osazených magnety.

Přilba je povinná a slouží na ochranu před nárazy do stropu, když někdo z posádky zapomene, že má nad sebou ohromnou zrcadlovou konstrukci. Němečtí odborníci ale nakonec usoudí, že takhle odvážnou vizi nedokážou uskutečnit.

Další plán použití

Po válce Oberth znovu propaguje mírové použití vesmírného zrcadla. V rozhovoru z roku 1961 dokonce navrhuje, aby USA postavily zrcadlo schopné záměrně změnit atmosférické, teplotní a přírodních podmínky na Zemi s použitím materiálů pocházejících z Měsíců kvůli snížení nákladů.

V průběhu studené války naváže na Oberthův nápad jeho dávný obdivovatel raketový vědec Wernher von Braun.

Začne lobbovat u americké armády, aby vytvořila podobnou vesmírnou zbraň a použila ji k boj proti Sovětskému svazu. „Pokud nechceme, aby nám vyrvali kontrolu nad vesmírem, je čas jednat,“ vyjádří se stručně.