Staré pověsti české, jak je známe z knih Aloise Jiráska, jsou plné záhad a nesrovnalostí, které se snaží historici a archeologové odhalit.

Tyto příběhy, které jsou považovány za základní kameny našich dějin, jsou spíše mýty, které sloužily k propagandě a k posílení národní identity. Pojďme se podívat na největší záhady, které se skrývají v těchto pověstech.

Krok a jeho hrady: Pověst o Krokovi nám vypráví, že žil na hradě Budeč, který se měl nacházet u vsi Ztibečná. Archeologové se snažili tento hrad najít, ale bez úspěchu. Další záhada se týká hradů jeho dcer.

Kazi žije na Kazíně, Teta na Tetíně a Libuše na Vyšehradu. Ani jeden z těchto hradů nebyl nalezen. Historici se shodují, že se jedná spíše o mytické příběhy, které sloužily k pojmenování míst.

Lucká válka: Jediná pověst, která se mohla zakládat na historické události, je Lucká válka. Měla to být válka mezi Čechy a Lučany, kmenem s krutou a násilnickou pověstí, který údajně obýval Plzeňsko.

Válka se měla odehrát na Turském poli a skončila smrtí luckého vůdce Vladislava a statečného vojevůdce Tyra. Podle pověsti je Tyrovou mohylou pahorek Krliš u Turska. Při průzkumu v 19. století se zde skutečně našly kosti, ale byly datovány do 11. století.

To je příliš pozdě. Historici se domnívají, že Lucká válka je spíše odrazem náboženského střetu mezi pohanstvím a křesťanstvím, který se odehrál v době Velkomoravské říše.

Přemyslovci na Moravě? Některé teorie dokonce naznačují, že Staré pověsti české se neodehrály v Čechách, ale na Moravě. Postava Přemysla je některými historiky ztotožňována se Sámou, sjednotitelem Slovanů, jehož říše měla centrum na jižní Moravě.

Podle jedné z teorií má moravský původ celá dynastie Přemyslovců. Její zakladatel Bořivoj I. mohl být synem velkomoravského knížete Rostislava.

Je to zajímavá teorie, která by mohla vysvětlit, proč se archeologům a historikům nepodařilo najít důkazy o těchto pověstech v Čechách.

Zkrátka a dobře, staré pověsti české jsou spíše legendy a mýty, než skutečné historické události. To ale neznamená, že bychom je měli považovat za zbytečné. Jsou součástí naší kulturní identity, a je důležité je poznat.