Sajga tatarská je antilopa původem z eurasijských stepí, v pleistocénu se proháněly i po území Česka, dnes obývají stepi Mongolska, Kazachstánu, Ruska, Uzbekistánu a Číny.
Sajgy dorůstají délky až 145 cm, v kohoutku mají výšku asi 60–80 cm a váží kolem 23–50 kg. Proti jiným antilopám mají zavalitou postavu, krátké nohy a velkou hlavu.
Typický je pro ně prodloužený, silně visutý čenich s dolů směřujícími nozdrami a velkou nosní dutinou uvnitř.
Slouží jim k filtrování prachem nasyceného vzduchu v létě a ohřívání mrazivého vzduchu v zimě, což je klíčová adaptace pro život v drsných stepních podmínkách.
Sajgy jsou v létě skořicově hnědé, v zimě je jejich srst delší a světlejší, připomínají ovce, a to i svým bečením. Rohy mají pouze samci, voskově žluté, kroužkované a dlouhé asi 35 cm. Samci kolem sebe soustředí harémy o počtu 5–15 samic.
Těm se obvykle rodí dvojčata, což je důležitá strategie pro rychlou obnovu populace. Samice rodí hromadně na vhodných místech, čímž snižují pravděpodobnost útoku predátora.
Za den mohou sajgy ujít až 100 km, jsou to přežvýkavci. V zajetí se jim však velmi nedaří, patří mezi ohrožené druhy.
Čínská medicína využívá bezoárové koule z předžaludků sajgy, což z nich činí vyhledávanou pytláckou kořist, a to je jedním z hlavních důvodů jejich kritického ohrožení. Sajgy jsou mistři přežití v extrémních podmínkách, ale jejich osud je nyní v rukou člověka.
Potu obecný je noční pták, který obývá Střední a Jižní Ameriku od Nikaraguy po severní Argentinu, vyskytuje se také na antilských ostrovech. Žije převážně v nížinných savanách a řídkých lesích, naopak se vyhýbá suchým a chladným oblastem.
Tento pták je asi 40 cm velký, rozpětí křídel u něj činí 85 cm, váží asi 230 g. Je robustně stavěný, má velkou hlavu, krátký a široký zobák a žluté oči.
Ve dne nehybně spočívá na větvi, se kterou se snaží opticky splynout, což se mu díky jeho šedohnědému zbarvení dobře daří. Svůj posed přizpůsobuje zahnutí pařezu či větve, na které sedí.
Tato mistrovská kamufláž mu umožňuje dokonale se skrýt před predátory během dne. Jsou to monogamní ptáci, kteří se živí převážně hmyzem, ten chytají za letu. Samička snáší jediné vejce, ovšem ne do hnízda, ale do prohlubně či rozsochy stromu.
O vejce i mládě pečují oba rodiče. Domorodci potua pojmenovali alma perdida (ztracená duše), a to kvůli charakteristickému melancholickému hvízdání, které vydává v noci. Toto noční volání dodává Potuovi mystickou auru a podtrhuje jeho jedinečný životní styl.
