Kůže, náš největší a nejviditelnější orgán, nám slouží po celý život. Je zrcadlem našeho věku, životního stylu a dokonce i našeho zdraví. S postupem času se však mění, stejně jako se mění naše nároky na ni.

Sluneční záření, ač nezbytné pro život, představuje pro kůži významnou výzvu, zatímco péče o ni má kořeny hluboko v historii. Jaké procesy se odehrávají v kůži, když stárne?

Jak se můžeme chránit před škodlivými vlivy slunce a jaké poučení si můžeme vzít z péče o pleť starověkých civilizací? Pojďme odhalit vztah mezi kůží, časem a dávnými rituály krásy, které dodnes ovlivňují moderní kosmetiku.

Sluneční světlo má na pokožku dramatický vliv. Kůže světlo totiž absorbuje. Největší dopad přitom mají ultrafialové paprsky (UV záření). Ty můžou poškodit DNA kůže a vést k rakovině kůže.

UV záření má také negativní vliv na tvorbu elastinu – pokožka, vystavovaná slunci, stárne. Právě vystavování slunci může za 80 % viditelného stárnutí kůže. Tento jev je znám jako fotoaging a projevuje se vráskami, pigmentovými skvrnami a ztrátou elasticity.

Světlá pleť je na tom přitom hůř než tmavá. Černoši a černošky mají v kůži více melaninu, který chrání před poškozením UV zářením. Jejich kůže je také strukturálně odolnější – vnější vrstva je silnější, střední má více kolagenu.

To jim poskytuje přirozenou ochranu a zpomaluje projevy stárnutí kůže způsobené sluncem. Naše kůže však zároveň slunce potřebuje. Kožní buňky potřebují sluneční světlo k produkci vitaminu D, který je důležitý pro zdravé kosti, zuby a svaly.

Je proto potřeba najít rovnováhu, a zejména v létě používat opalovací krémy, které blokují záření UVA a UVB, a omezit pobyt na přímém slunci v nejintenzivnějších hodinách.

Pokožka obsahuje chemickou látku melanin, která je zodpovědná za tvorbu barevného pigmentu. Pigment je přírodní barvivo, jehož množství určuje barvu našich vlasů, očí a také pokožky. Lidé, jejichž kůže tvoří více melaninu, mají tmavší pokožku.

Na slunci se produkce melaninu zvyšuje, což ztmavuje pokožku. Melanin působí jako přirozená ochrana pokožky proti slunečnímu záření, neboť ji chrání před škodlivými UV paprsky – tak se na lidské pokožce projevuje opálení.

Opálení je vlastně obrannou reakcí kůže na poškození sluncem. Nadměrné vystavování slunci ale může vést k hyperpigmentaci, která se projevuje jako drobné oblasti pokožky světle hnědé až téměř černé barvy.

Říká se jí také stařecké skvrny nebo sluneční skvrny (jedná se o totéž). Dalším projevem zvýšené produkce melaninu jsou pihy, které jsou obzvláště patrné na světlé pleti a jsou často geneticky podmíněné.

Kůže se s přibývajícím věkem mění, stárne. Vědci hovoří o vnitřním stárnutí a vnějším stárnutí. Vnitřní stárnutí je postupné slábnutí a zhoršování stavu pokožky – to je ovlivněno zejména genetikou a hladinou hormonů, jako je například estrogen.

Tento proces je nevyhnutelný, ale jeho rychlost je individuální. Na vnější stárnutí pak má dopad vše, co můžeme ovlivnit – sluneční záření, strava, špatná péče o pleť, kouření či stres.

Špatná hydratace, nedostatek antioxidantů ve stravě a vystavení znečištění také přispívají k urychlenému vnějšímu stárnutí.

Vnitřní stárnutí je pomalé a sotva viditelné před dosažením věku 60 let, vnější stárnutí naproti tomu nastává mnohem rychleji a dříve, často se projevuje již po třicítce.

Vlivem stárnutí se kožní buňky v horní vrstvě kůže (epidermis) ztenčují, klesá množství pigmentu, takže je pokožka bledší a průsvitná. Kůže ztrácí kolagen a elastin, takže je slabší a méně pružná, což vede k tvorbě vrásek a povadlé pleti.

Jemné krevní cévy ve střední vrstvě se snadněji lámou, takže jsou starší lidé náchylnější k tvorbě modřin. Mazové žlázy jsou méně aktivní a tuk v podkoží mizí, což vede k suché a tenké kůži.

Kůže je náchylná k mnoha problémům, mezi ty nejčastější patří zejména akné a nejrůznější ekzémy. Akné vzniká vlivem zanícených ucpaných pórů mazových žláz, často v důsledku hormonálních změn a nadměrné produkce mazu.

Ekzém se projevuje zčervenalou a suchou kůží, která svědí. Příčin ekzému je přitom několik (například stres, alergeny nebo používání nevhodné kosmetiky), a často se jedná o chronické zánětlivé onemocnění.

Dalším častým problémem kůže jsou opary, které mají podobu drobných bolestivých puchýřků na rtech – způsobují je viry a jsou vysoce nakažlivé.

Pásový opar naproti tomu není nakažlivý a objevuje se nejčastěji v oblasti hýždí a trupu, způsobuje jej reaktivace viru planých neštovic.

Jako bradavice se označují drobné výrůstky, které způsobuje lidský kožní papillomavirus HPV. Nejčastěji se objevují na prstech, jsou neškodné a po čase samy zmizí.

Mezi časté kožní problémy patří také zánětlivé onemocnění kůže, zvané růžovka, projevující se zarudnutím obličeje a viditelnými cévkami.

Naopak mezi vzácné onemocnění kůže patří například nemoc motýlích křídel (epidermolysis bullosa) – vrozené dědičné puchýřnaté onemocnění kůže. Lidé s touto nemocí mají kůži křehkou jako motýlí křídla.

Jejich kůže i sliznice jsou velice jemné, citlivé a lehce zranitelné. Tato nemoc je velmi závažná, stejně jako čím dál častější rakovina kůže, která tvoří třetinu všech diagnostikovaných rakovin na světě.

Za hlavní příčinu vzniku zhoubných nádorů kůže je považováno UV záření.

Existují dva typy rakoviny kůže – karcinomy, které jsou lokálně zhoubné a obvykle dobře léčitelné, a melanomy, které se mohou rozšířit do zbytku těla a jsou nejnebezpečnějším typem rakoviny kůže.

Rakovina kůže se nejčastěji projevuje jako nově vzniklé kožní znaménko či změna vzhledu stávajícího znaménka. Melanom se navíc projevuje červenými skvrnami a odlupujícími se částečkami kůže. Včasná diagnostika je klíčová pro úspěšnou léčbu.

Víte, že… Průměrně má člověk asi 300 milionů kožních buněk. Víte, že… Kůže na rtech je 200krát citlivější než na konečcích prstů, díky obrovské koncentraci nervových zakončení.

Víte, že… Každých 14 sekund je na světě diagnostikován nový případ rakoviny kůže, což podtrhuje důležitost prevence a pravidelných kontrol.

Už staří Egypťané věnovali péči o pleť náležitou pozornost. Svitky, staré 3500 let, popisují propracované kosmetické rutiny, které měly udržovat obličej jemný, hladký a tělo jemně provoněné.

Už tehdy existovaly krémy a léky na vrásky a mateřská znaménka, stejně jako na ekzémy, svědění či vředy. Starověká kosmetika využívala přírodní antiseptika, jako jsou česnek a cibule, protizánětlivé sloučeniny včetně salicinu z vrbové kůry.

Znala hydratační účinky olivového oleje a aloe vera, používala také třeba vosk či čerstvé mléko. Tyto poznatky dokazují, že lidé si význam péče o kůži uvědomovali již v dávné historii a snažili se využít přírodní zdroje k udržení jejího zdraví a krásy.

Mnoho z těchto ingrediencí a principů je dodnes součástí moderní kosmetiky a dermatologie.

Specifické vlastnosti pokožky se využívají v biometrii (snímání otisků prstů) a v daktyloskopii. Daktyloskopie je nauka o kožních papilárních liniích na prstech, dlaních a ploskách nohou.

Tyto linie má každý člověk jedinečné a jsou pro něj charakteristické (do jisté míry jsou dědičné). Tato jedinečnost se v kriminalistice využívá pro identifikaci osob.

O položení teoreticko-vědeckých základů daktyloskopie se zasloužil anglický přírodovědec Francis Galton.

Matematickými metodami vypočítal, že existuje celkem 64 miliardy různých variant v uspořádání papilárních linií, což z otisků prstů činí spolehlivý identifikační nástroj.

Díky daktyloskopii byly zjištěny a usvědčeny desítky tisíc zločinců a ztotožněno mnoho jinak neidentifikovatelných mrtvol.

Naše kůže je zázrakem biologie, který nám slouží jako štít, senzor i vizitka. Pochopení jejích procesů a výzev, kterým čelí, nám umožňuje lépe se o ni starat a chránit ji před nepříznivými vlivy.

Od starověkých rituálů až po moderní vědecké poznatky je jasné, že péče o kůži je nedílnou součástí lidské existence a touhy po zdraví a kráse.