Moře vyplavuje další a další těla a příliv je hází na pobřeží. Krev už vymyla slaná voda, ale i tak jde o otřesný pohled. Řekové Peršanům potopili asi 400 lodí. Mrtví, kteří už nemohou vyprávět o krvavé řeži, pocházejí z jejich posádek.

Perský král Dareios Veliký (550 – 486 př. n. l.) buduje velkou říši v čele s hlavním městem Persepolí. Jenže proti němu nečekaně povstanou řecká města ležící na západním pobřeží dnešního Turecka. Takovou troufalost si přece nemůže nechat líbit!

Chystá se Řeky porazit a do bitvy u Marathonu v roce 490 př. n. l. posílá vojsko o 20 tisících bojovnících. Navzdory tomu ale odtáhne s ostudou porážkou. Chce se nepřátelům stůj co stůj pomstít, jenže umírá dříve, než se mu to podaří.

Plány na odvetu proto spřádá jeho syn Xerxés (vládne 485 – 465 př. n. l.).

Metropoli dobude snadno

Nový vládce se chystá pomstít porážku svého otce před deseti lety. Prvním krokem k tomu se stane stavba nového mostu přes Helléspont (dnešní Bospor). Tato úžina nacházející se mezi Marmarským a Egejským mořem je pro Peršany nejjednodušší cestou do Evropy.

Xerxovi se úspěšné přemostění sice podaří až na druhý pokus, ale teď konečně má bránu, kterou může jeho armáda vtrhnout nepřátelům do zad. A že je to opravdu obrovský počet mužů. Řecký historik Herodotos (484-425 př. n.

l.) uvádí, že do boje přicházejí až dva miliony Peršanů. Zpočátku to vypadá, že štěstí bude stát na Xerxově straně. Král dokonce vtrhne do Atén. „Spalte všechno, na co přijdete,“ rozkazuje svým mužům. Řecká metropole hoří. Xerxés ale neví, že se raduje předčasně.

Otrok nabízí kapitulaci

Ve stejnou dobu, 28. září 480 př. n. l. přijíždí k ostrovu Salamis západně od Atén i perská flotila. Perský král netuší, že tentokrát má před sebou mocného protivníka, ctižádostivého aténského vojevůdce Themistokla (524 – 459 př. n. l.).

Ten prozíravě prosadí nápad, aby Atéňané vybudovali novou námořní flotilu. Ukáže se to jako velice dobrá strategie. Vojevůdce má všechno promyšlené. Atéňanům nařídí, aby opustili město. Právě proto se jeho dobytí stane pro Xerxa tak snadné.

K ležení perského krále dokonce dorazí Themistoklův otrok Sikinn. „Jednejme o kapitulaci, jak navrhuje můj pán,“ přednese Xerxovi. „Nač budeme mezi sebou nesmyslně bojovat?

Řecká flotila už na znamení míru opustila zátoku,“ ujišťuje nepřátelského panovníka. Perský vládce mu uvěří a to se mu vymstí.

Léčka přinese Peršanům zkázu

V  bitvě sehraje klíčovou roli loďstvo. Xerxés dává své flotile pokyn, aby zamířila do Salamínské zátoky. Jeho lodě sem vplouvají jedna za druhou, když proti nic netušícím perským námořníkům z nejužšího místa průlivu vyrážejí řecká plavidla.

Jsou ve výhodě, mají nepřátele doslova jako na talíři. Jednu loď za druhou posílají ke dnu. Perští velitelé jen vyděšeně zírají. „Xerxes, otřesený hrůzami námořní bitvy a křikem svých mužů, ztratil nervy,“ líčí současný britský historik Geoffrey Regan.

Krvavá řežba trvá dlouhých sedm hodin. Vetřelci na Peloponéském ostrově utrpí další debakl. „A na útesech kolem ležely jen všude naplavené mrtvoly,“ popisuje řecký dramatik Aischylos (525 – 456 př. n. l.), co vyvrhovalo moře po skončení bitvy. Bilance?

Peršané přišli o 300-400 svých lodí, Řekové musí odepsat pouhou desetinu, asi 40 lodí.